Čísla hovoří jasně a pohled na dostupné makroekonomické údaje vývoje české ekonomiky není vůbec povzbudivý. Tak např. meziroční pokles HDP ve 2. čtvrtletí dosáhl 11 %. Jednalo se o nejhorší propad v historii samostatného Česka. Domácí spotřeba se navíc meziročně snížila o 4,8 %, což je dokonce poprvé od konce roku 2012.
Vedle toho klesala spotřeba domácností, protože důsledkem omezení neměly kde a za co utrácet. Zcela pochopitelně naopak důsledkem krize rostla vládní spotřeba. Ekonomický propad se projevil i na poklesu objemu vyplacených mezd a platů. Letos ve 2. čtvrtletí meziročně klesl o 5,3 %. Stalo se tak poprvé od konce roku 2013! Zároveň pokračoval výrazný cenový růst, což se samozřejmě velmi negativně podepsalo na vývoji kupní síly domácností. Reálný pokles kupní síly zde činil 8,3 %.
Zmínil jsem pouze některé dostupné údaje. A na místě je ještě jednou zdůraznit, že se bohužel nejedná jen o nějaká abstraktní čísla ve statistikách. Čísla spíše jen přibližují realitu dnešních dnů, jejíž důsledky pocítilo mnoho lidí velice konkrétním způsobem na vlastní kůži. Platí to zvláště o těch, kteří se důsledkem ztráty zaměstnání dostali do finanční tísně.
Nezaměstnanost, která se v posledních letech v Česku držela na velmi nízkých hodnotách, vzrostla za poslední rok z 2,7 % (údaj z loňského srpna) na letošních 3,8 %. Zdá se to jako stále málo, zcela jistě se ale nejedná o konečné číslo a v nadcházejících měsících můžeme očekávat další rychlý nárůst. A opět to dopadne na koho – na rodiče s dětmi, kteří za stát řeší mnoho problémů a zřídka jsou těmi, kteří si na něco stěžují. Ba naopak.
(Ne)překvapivá zjištění agentury PAQ Research
Nemůže být pochyb o tom, že počet lidí, kteří se nyní obávají o vlastní existenci, výrazně narostl. Sociologická výzkumná agentura PAQ Research nedávno publikovala studii, která zjišťovala, kdo by tzv. „rouškovné“ potřeboval nejvíce. A mnozí budou určitě překvapeni zjištěním, že v současné době to opravdu nejsou senioři. Pomoc by měla podle jejich zjištění mnohem větší smysl, kdyby směřovala především chudším domácnostem s dětmi a také lidem, kteří přišli během karantény o příjmy.
Z výše uvedeného grafu, který shrnuje zjištění výzkumu PAQ Research, je více než jasné, že by se „rouškovné“ mnohem více než seniorům se stabilním příjmem hodilo rodinám s více dětmi, kde buď přišli o práci, nebo jim platy zásadně klesly např. kvůli tomu, že musí být s dětmi doma. Je zkrátka potřeba podpořit tu část společnosti, která nemá stálý příjem a může se snadno ocitnout v existenční krizi.
Vláda jen rozdává potenciálním voličům
Nad posledními kroky Babišovy vlády proto nezbývá než nevěřícně kroutit hlavou. Skutečně potřebným vláda vůbec nepomáhá a lze dokonce tvrdit, že se chová naprosto asociálně. Místo aby řešila problémy těch nejvíce ohrožených skupin, začala jen populisticky rozhazovat peníze svým potenciálním voličům.
Ostatně i těch pět roušek a jeden respirátor do schránek, jsou v konečném důsledku neefektivně vynaložené státní peníze, které se daly použít rozhodně účelněji a lidem mohly pomoci i lépe, protože jsou jen pomyslnou rybou, která neřeší obtížnou situaci s hladem. Nechám stranou, že řada roušek přišla seniorům vybalená z originálního obalu, a tím došlo k jejich znehodnocení. Proč vláda neposkytla zdravotnický materiál také zdravotně postiženým a jejich rodinám, je mi záhadou.
Rodiny s dětmi, kterých je v ČR zhruba milion, a které jsou nyní nejzranitelnější, vláda naprosto opominula. Až se nebojím říct, že se na tuto skupinu absolutně vykašlala. Přitom to jsou především ony, kdo kvůli karanténám a nutnosti být doma s dětmi kvůli zavřeným školám přicházel o práci a novou nyní hledá jen obtížně, protože se zaměstnavatelé logicky bojí, že opět budou muset být doma. Proto se ptám, kdy se Babišova vláda probudí a začne se konečně zajímat o to, kdo pomoc opravdu potřebuje?