Byl tragickou postavou československých dějin. Bývalý prezident Gustáv Husák, od jehož úmrtí právě dnes uplynulo třicet let, je symbolem a zosobněním dvacetileté normalizační šedi, morálního úpadku. Po sovětské okupaci v srpnu 1968 se podílel na čistkách, represích, stagnaci a především na ponížení českého i slovenského národa, což mělo za následek emigraci schopných lidí. Příběh exgenerálního tajemníka ÚV KSČ je do jisté míry fascinující, neboť sám za obvinění v kauze „slovenského buržoazního nacionalismu“ strávil devět let v krutých bolševických kriminálech, přesto stále věřil ideologii, která má na svědomí miliony mrtvých. Nikdy neprojevil jakoukoli sebereflexi. Představoval tak jeden z řady odstrašujících případů intelektuála, kterému se ideje staly důležitějšími než samotní lidé a jejich životy.
Vyhnal tisíce lidí z jejich milované země, protože jeho diktatura pod dohledem Sovětského svazu byla nesnesitelná, jeho vládnutí zabíjelo jakoukoli budoucnost vývoje života v Československu. Přes dvacet let byl Gustáv Husák hlavní tváří normalizace, aby 18. listopadu 1991, dva roky a jeden den po vypuknutí Sametové revoluce, zemřel v naprostém zapomnění.
V mládí platil za pilného studenta a rebela
Narodil se v roce 1913 ve vesnici Dúbravka, která je nyní už součástí Bratislavy. Jeho otec pracoval jako dělník v kamenolomu a později se živil jako rolník. Matka mu zemřela na tuberkulózu, když mu byl jeden rok. Pocházel tedy z velmi chudých poměrů, nicméně díky studiu a jeho nesmírné ctižádosti se mu podařilo dostat až na vrchol. Jako premiant prospíval na prestižním bratislavském gymnáziu a také studium práv v Bratislavě absolvoval s vyznamenáním.
Více zde.