* Když se Pavel Bělobrádek ujímal vedení KDU-ČSL, prohlásil, že se jako zvěrolékař dokáže vypořádat se sviněmi. Vy jste sice vystudovaný rostlinolékař, ale měl jste prasečí farmu. Přicházíte s Bělobrádkem do vlády jako odborníci na svině?

Vystudoval jsem obor rostlinolékařství, specializace ochrana rostlin. Nejsem tedy expertem na živočišnou výrobu jako asi Pavel Bělobrádek, ale prasata jsem choval. Jako expert na svině se ale necítím. Navíc dávat do souvislosti aktuální situaci s bonmotem pana předsedy z roku 2010, to asi nelze.

* Před volbami jste řekl, že KDU-ČSL je na rozdíl od hnutí ANO demokratickou stranou. Už je ANO demokratické, když s nimi jdete do vlády?

Pro nás je to symbolické už v tom, že naši členové říkají panu Bělobrádkovi pane předsedo. Lidé z hnutí ANO, které potkávám, říkají panu Babišovi šéfe. Důležitější je, že u nás členská základna funguje na všech úrovních demokraticky. Ukázalo se to, když byl Pavel Bělobrádek čtrnáct dní na cestě v USA. Strana se nezastavila, lidé jsou nahraditelní. U hnutí ANO si tím v tento okamžik nejsem jistý. Ale já tady nejsem od toho, abych kádroval strukturu jiné politické strany.

* Na společné vládnutí vám to tedy stačí?

My jsme se za dané situace pokusili sestavit vládu, která bude mít šanci vládnout v příštích čtyřech letech. Kdybychom měli brát v potaz všechny věci, zdali je někdo funkční v tom či onom ohledu, tak bychom asi třeba nemohli sestavit žádnou vládu.

* Největší souboj byl o ministerstvo zemědělství, do jehož čela máte usednout. Proč se zrovna ze zemědělství stala ona posvátná kráva?

My prostě řekli naši prioritu stejně, jako partneři řekli priority v jiných oblastech, a řekli jsme, že je to jedna z podmínek pro náš vstup do vlády. Nabízelo se říct těch priorit víc, ale my označili jednu a setrvali na tom principálně až do konce, což považuji za správné. My jsme si za poslední rok udělali tři velké průzkumy a oblast venkova a zemědělství nám nejen naši voliči, ale i široká veřejnost přisuzují nejvíc jako oblast, v níž jsme nejkompetentnější ze všech stran. Rádi bychom si tuto kompetenci utvrdili a navázali na doby, kdy tento resort vedl Josef Lux.

* Dlouho se zdálo, že se v rámci KDU-ČSL do vlády chtělo hlavně matadorům typu Jana Kasala, zatímco skupina vás, mladších, se do ní nehrnula. Čím se to u vás změnilo?

Odmítl bych, že by v KDU-ČSL byly nějaké dvě skupiny, při jednáních jsme vystupovali velmi kompaktně. Kdybych se měl rozhodovat podle pocitů, asi bych spíš zůstal v opozici. Ale v dané situaci, kdy je tady jediné možné řešení, jak ukončit Rusnokovo provizorium – tedy trojkoalice, která teď vzniká –, jsme upřednostnili zodpovědnost před tím, být v pohodlné opozici kritiků bez odpovědnosti. Samozřejmě jsme si vědomi všech rizik, která vládní účast může pro KDU-ČSL mít.

* Neslýchali jsme podobné vysvětlení už od dob Josefa Luxe a jeho následovníků, což lidovcům vyneslo nálepku těch, kteří jdou vždy s každým?

Nemyslím. I já jsem v kampani xkrát slyšel: vy jdete s každým, jde vám o koryta, jste typičtí černoprdelníci. Mnohokrát jsem přemýšlel, proč nám to ti lidé říkají. Nebylo to proto, že jsme byli ve vládě, ale co jsme v ní předváděli. Typickým příkladem je pro mě vstup do vlády Mirka Topolánka za situace, kdy tehdejší předseda Jiří Čunek říkal, že nepůjde do vlády, která by se opírala o přeběhlíky. Ve vládách Špidly, Grosse a Paroubka jsme vybojovali důležité věci pro podporu rodin s dětmi, třeba společné zdanění manželů. A na to vše jsme rezignovali a vyměnili to za pět ministerských křesel. Přistoupením na rovnou daň jsme zahodili pod stůl vše, co jsme do té doby vybojovali. Já pak v kampani nebyl schopen vysvětlit, co vlastně dobrého jsme v Topolánkově vládě udělali.

* Jak si můžete být jisti, že vás partneři ve vládě nezačnou válcovat?

Podařilo se vyjednat pojistky proti přehlasování. Jsou určité typy zákonů nebo vládních opatření – daňové věci, záležitosti týkající se volebního zákona –, kde musí být celokoaliční návrh. Žádný z partnerů pak nemůže být přehlasován. Pokud by tomu tak nebylo, tak jak vždy říkám: není umění do koalice vstoupit, ale také z ní za takové situace odejít. Typickou ukázkou, kdy se KDU-ČSL měla zvednout a odejít z vlády, byla účast v koalici za vlády premiéra Jiřího Paroubka. Tam jsme byli za kašpary. Kdyby na to došlo znovu, jsme už odchodu z vlády schopni.

* Na ministerstvo zemědělství nastupujete s velkým handicapem. Kritizují vás koaliční partneři v čele s Andrejem Babišem i šéf Agrární komory Jan Veleba. Jak si chcete vydobýt respekt?

Jedinou kritiku jsem zaznamenal z úst pana Veleby, s nímž mám domluvenou schůzku. Některé jeho výroky týkající se mě nebo Pavla Bělobrádka už totiž byly za hranou. Ale myslím, že si to jsme schopni vyříkat. Výtky nejčastěji zněly na neznalost problematiky období, kdy se v Bruselu vyjednávala společná zemědělská politika. Troufnu si říct, že jsem tu problematiku poměrně podrobně sledoval, byť jsem v tom Bruselu neseděl. A pokud je tady kladen velký důraz na odbornost ministrů, tak já se v zemědělství pohybuji odmalička, znám problematiku jak velkých, tak malých zemědělských podniků, potravinářství, dělal jsem ve dvou velkých firmách a zároveň mám jak střední, tak vysokou školu zemědělského typu. Takže si myslím, že ty argumenty nejsou namístě.

* Hovořil jste o záměru prosazovat až desetimilionové pokuty pro obchodní řetězce, které nabízejí nekvalitní potraviny. Pokládáte za kvalitní potraviny z produkce firem Andreje Babiše?

Pokud se nepletu, tak D-test prokázal, že některé potraviny jsou kvalitní, některé spíše propadly. Ale mně je jedno, jestli ten produkt uvádí na trh někdo ze skupiny Agrofert, nebo někdo jiný. Pokud někdo šidí zákazníka, klame jej, dělá z nás popelnici Evropy, pak padni komu padni. Jde o to, že máme od roku 1997 zákon umožňující udělovat až desetimilionové pokuty, ale zatím se ten institut vůbec nevyužíval. Myslím, že žádná pokuta nepřekročila víc než milion korun. Chtěl bych, aby toho kontrolní orgány využívaly, protože je potřeba vyslat jasný vzkaz jak manažerům řetězců, tak těm, kteří ty potraviny kupují a dovážejí do České republiky, aby k nám už nekvalitní zboží nedováželi.

* Babišovy uzeniny jíte? Chutnají vám?

Troufnu si říct, že veškeré uzeniny, které nakupujeme, jsou z devadesáti procent od dvou výrobců přímo z našeho regionu. Ve vedlejší obci máme kvalitní zemědělské družstvo a potom je to firma Váhala. Takže abych koupil něco z Kosteleckých uzenin, to by byla velká výjimka. Možná někde na návštěvě, když to někdo nakoupí, tak to možná sním.

* Sám jste zmínil, že desetimilionová pokuta za prodej nekvalitních potravin dosud nepadla, ač o tom asi v minulosti mluvil kdekdo. Proč by se takovou praxi mělo podařit prosadit právě vám?

Několik lidí, kteří pracují na středních pozicích v kontrolních orgánech, mi říkalo: „My jsme už objevili závažné pochybení, několikrát jsme chtěli dát velkou pokutu. Ale bohužel zasáhlo to, co je v ČR dosti časté – tedy lobbismus a klientelismus. Takže když jsme k té pokutě chtěli přistoupit, byli jsme z vyšších orgánů upozorněni, ať tak nečiníme.“ To je přesně otázka toho, kdy má být schopen resort ministerstva a jeho kontrolní orgány zajistit, aby na vedoucích místech byli lidi vůči takovým tlakům imunní a pokuty skutečně padly.

* Neobáváte se tlaku vyššího orgánu, v tomto případě místopředsedy vlády Babiše?

Neobávám. Jdu do toho s tím, že chci postupovat přímo, měřit všem spravedlivě, a pokud by to holt někomu nevyhovovalo, může se stát, že bude Jurečka odvolán. Tak to v politice chodí.

* Jak se vaše priority projeví při rozdělování dotací z Evropské unie?

Dnes je z hlediska společné zemědělské politiky EU nastavení dotací z pětaosmdesáti, devadesáti procent dokončeno. Jednotlivé státy mají mantinely, kde se mohou pohybovat. Třeba můžeme rozhodnout, že část prostředků, které jsou určeny na přímou platbu na plochu na hektar, můžeme převést do druhého pilíře třeba na rozvoj venkova. Obecně bych chtěl podporovat investice do technologií v potravinářství, abychom nevyváželi takové množství základních komodit. Protože my vyvážíme velký objem obilí, mléko, ale nejsme schopni využít množství těchto komodit a zpracovat je na nějaký finální produkt tak, abychom dokázali vytvořit pracovní místa.
Zároveň víme, že na ty produkty máme odbyt, protože spotřebujeme ročně přes čtyřicet miliard na koupi potravinářského zboží z dovozu. Je tedy třeba nasměrovat výrobce a potravináře buď k tomu, aby si technologie pořídili a šli do toho, anebo ty, kteří to už dělají, podpořit v rozvoji. Ideálně tak, aby se dostali k zákazníkovi s finálním produktem mimo sítě supermarketů. Chtěl bych ale, aby se o části dotací, o nichž se rozhoduje na národní úrovni, jednalo s odbornou zemědělskou veřejností, všemi zájmovými svazy, a našli jsme konsensus.

* Sám máte třicetihektarový statek. Ponecháte si ho i jako ministr?

Předpokládám, že bych chtěl i nadále soukromě hospodařit. Mám poměrně širokou rodinu, dva bratry v zemědělství, takže by museli výrazně vypomoci. Ale výměra třiceti hektarů je poměrně malá, obhospodaření vám zabere několik dnů v roce. Stále bych byl rád, abych si v případě volné soboty mohl třeba sednout na traktor a jet sít nebo orat. Pro mě je to relax.

* Kolik na svůj statek čerpáte dotací z EU?

Zhruba 140 tisíc korun v rámci přímých plateb, to znamená v platbě na hektar.

* Tak si alespoň jako ministr budete moci „šoupnout“ do statku z evropských dotací více, ne?

Každá žádost je strukturovaná, hodnocená, bodovaná, jsou jasně nastavená kritéria. Rozhodnutí ministra, komu dotaci přidělit, ani není možné.

* Největším sponzorem KDU-ČSL je developer Luděk Sekyra. Jakým způsobem se podílel na vyjednávání o vládě a jaký má vliv na KDU-ČSL?

Myslím, že žádným. To, že byl největším sponzorem v roce 2013, je pravda. Já jsem pana Sekyru potkal naposledy někdy v září, říjnu, kdy organizoval nějaký ekonomický seminář před volbami. Jinak s ním žádné kontakty neudržuji. Zaznamenal jsem, že v oblasti některých odborných témat komunikují s Pavlem Bělobrádkem, ale žádný větší vliv na chod KDU-ČSL pan Sekyra určitě nemá.

* Existují však spekulace, že KDU-ČSL měla tak velký zájem o resort zemědělství hlavně kvůli vydávání církevních majetků. Nejrychlejší informace, komu se vydala jaká půda, může být cenná. Zvlášť pokud je člověk developer jako Luděk Sekyra a chtěl by třeba od církví půdu levně skupovat a pak na ní stavět, ne?

Takovou spekulaci jsem neslyšel, slýchám řadu dalších. Třeba že už dva roky obcházejí lobbisti a různé zájmové skupiny některé církevní představitele s tím, že by se jim třeba o majetky postarali nebo měli zájem o pronájmy či o koupi. Pokud mám ale dobré informace, tak církve a náboženské společnosti budou velmi zvažovat, jak s tím majetkem nakládat. Myslím, že budou velmi konzervativní a opatrní.

* Přesto může být informace o tom, že ta a ta půda byla vydána a může na ni být učiněna nabídka, velmi zajímavá, ne?

Já nejsem člověk, který by vynášel informace nějakým třetím osobám nebo měl jakékoli ambice zneužívat politickou funkci.

* Když byl Pavel Bělobrádek ve Spojených státech, řídil jste vyjednávání o vládě. Jak jste se cítil v pozici jedničky KDU-ČSL?

Z logiky věci musí první místopředseda umět zastoupit předsedu, ta situace už tady několikrát byla. Tím, že jsem byl u tvorby programu, u celé volební kampaně, věděl jsem, co a proč je pro KDU-ČSL důležité. Takže myslím, že nebylo poznat, že tady Pavel Bělobrádek nebyl. A jak jsem se cítil? Mnohdy večer unaveně.

* Máte ambici po Pavlu Bělobrádkovi KDU-ČSL jednou převzít?

Teď tu ambici nemám. Příští volební sjezd bude až v roce 2015. Uvidíme, jak se KDU-ČSL bude dařit ve vládě, jak se bude dařit v pozici ministra mně, Pavlu Bělobrádkovi, případně dalším poslancům a členům KDU-ČSL. To je hodně předčasná otázka. Já šel do politiky v roce 2010, kdy jsem se stal místopředsedou, s jediným cílem: vrátit KDU-ČSL do sněmovny. To se podařilo. Samozřejmě, být ve dvaatřiceti letech prvním místopředsedou strany, poslancem, to se nestává každý den a každému. Ale politika pro mě není vrcholem kariéry. Mám doma rodinu, tři děti, čtvrté čekáme. To jsou v životě důležitější priority.

* Josef Lux měl dětí šest. Hodláte se mu v tom vyrovnat?

Až takové ambice nemáme. Ještě když jsme spolu s manželkou chodili a bavili se, kolik bychom chtěli dětí, říkali jsme si vždy tři až pět. Těch pět by asi měl být konečný stav.

* A chtěl byste se Luxovi vyrovnat politicky?

Tak to nelze stavět a ani to tak necítím. Josef Lux měl ojedinělou pozici v porevoluční době, kdy vstupoval do politiky s ostatními, měl stejnou startovací čáru. Dnes je to jinak, je to daleko hektičtější. Nevím, jak dlouho budu v politice. Někdo mi vyprávěl, jak měla Karolína Peake ambice být jednou prezidentkou. Já takové ambice nemám.

* Nenecháte si alespoň pro začátek narůst luxovský knírek?

To by vypadalo blbě, protože jsem špinavý blonďák. Lux měl černé vlasy, takže mu to slušelo víc.