Rozbalit vše

Vznik ČSL

Postavení katolické církve a jejího politického hnutí bylo po vzniku ČSR velmi svízelné. Katolická hiearchie ani katolická politická reprezentace rozhodně nevítala rozpad Rakouska-Uherska. Proto se hněv části české společnosti obrátil proti katolíkům a způsobil rozmach protikatolické vlny označované často jako "kulturní boj". Přestože křesťanské strany se před válkou příliš nelišily ve svém loajálním postoji k monarchii od ostatních významných českých stran, byly napadány za podporu trůnu zejména socialisty, kteří chtěli využít revoluční poválečné situace k oslabení svých politických protivníků. Národní socialisté zdůrazňovali svůj podíl na utvoření Československa a získali i vinou nepříznivé hospodářské situace spolu se sociální demokracií po prvních svobodných volbách převahu v nové vládě. Záměr socialistů na vyloučení křesťanské politiky z politického kolbiště jim však nevyšel. České katolické strany se sice neúčastnily protirakouského odboje, ale vždy kladly důraz na české národně-kulturní zájmy, a proto se po rozpadu Rakouska-Uherska bez velikých potíží přizpůsobily novým republikánským poměrům. Útokům občanských a socialistických stran čelily vnitřním sjednocením a aktivitou v národní a demokratické přeměně společnosti.

Snaha po sjednocení katolických politických stran existovala již během války a vyvrcholila v druhé polovině r. 1918. Hlavní zásluhu na slučovacím procesu měl schopný a agilní předseda Moravsko-slezské křesťanskosociální strany msgre. Jan Šrámek. Jeho strana nekladla křesťanské požadavky na rozdíl od katolicko-národní strany na první místo a z tohoto důvodu se snadno smířila s novou státní formou. Angažoval se při předání státní moci do českých rukou a aktivně působil mezi věřícími občany v zájmu ustavení samostatného státu.

Dne 10. září 1918 na společné schůzi výkonných výborů, poslanců a redaktorů křesťanskosociální a katolicko-národní strany v Brně došlo k rozhodnutí sloučit obě strany v jednu, na základech národně-demokratických a sociálně-reformních. Byl zvolen 12ti členný přípravný výbor, který dne 11. září uveřejnil "Prohlášení o sjednocení moravských křesťanských stran".

Dne 29. září 1918 se konal v Praze zemský sjezd důvěrníků spojených katolických stran. Projednal taktiku na období po skončení světové války a vytvoření samostatného československého státu. Na sjezd se dostavil msgre. Jan Šrámek přímo ze zasedání Českého národního výboru. Ve svém projevu naznačil koncepci politického programu českých katolíků a rozchod národa s habsburskou monarchií. Promluvil o nevyhnutelnosti ústavních změn a vy

zval katolíky ke spolupráci na budování státu slovy: "Dnes je rozhodnuto, i my jdeme s celým národem za jediným cílem, jímž je náš samostatný československý stát." Získal tím ve své straně kredit politika, který pomohl ČSL překlenout obtížné poválečné období a v nové vládě ocenění za rozhodující podíl při získání souhlasu českých katolíků se vznikem samostatného státu.

Ustavující zemský sjezd Československé strany lidové v Čechách se konal ve dnech 5. a 6. ledna 1919 v Praze. Již před válkou spojené do volební koalice se strany křesťanskosociální, katolicko-národně konzervativní a Konzervativní lidová strana rozhodly pro definitivní rozpuštění a přijaly název Československá strana lidová. Navrhovatelé nového názvu se chtěli vyhnout útokům ze strany ateistů, že jsou stranou katolické církve a předstoupili před veřejnost jako strana otevřená i nekatolíkům. Předsedou strany byl zvolen zemědělský odborník a dlouholetý funkcionář křesťansko-sociální strany František Šabata.

Také I. zemský sjezd na Moravě, který se konal 26. ledna 1919 v Brně, schválil návrh výkonných výborů křesťansko-sociální a katolicko-národní strany z 10. 9. 1918 na sloučení a přejmenování na Československou stranu lidovou. Předsedou strany byl zvolen Jan Šrámek. Zemské výbory v Čechách a na Moravě si nadále zachovávaly samostatnost a byly spojeny pouze poslaneckým klubem, jehož předsedou byl msgre. Jan Šrámek. Teprve roku 1922, po rozchodu se Slovenskou ľudovou stranou, byl zřízen společný ústřední výkonný výbor, jehož pravomoc však byla proti jiným stranám poměrně malá. Tím, že samostatnost zemských výborů byla poměrně veliká, docházelo v meziválečném období mezi oběma zemskými organizacemi k menším sporům o politickou a organizační koncepci. Soudržnost obou zemských organizací stála od založení strany jak na obranných pozicích křesťanství, tak především na autoritě celostátního předsedy msgre. Jana Šrámka. Základem programů obou zemských složek lidové strany se stal tzv. křesťanský solidarismus obohacený národními aspekty a důrazem na parlamentní demokracií.