Ratíškovická starostka Anna Hubáčková od listopadu minulého roku zastupuje v horní komoře českého parlamentu, tedy v Senátu, Hodonínsko a Kyjovsko. Kromě projednání spousty nových zákonů má před sebou letos i jeden významný mezník v osobním životě. V létě oslaví se svým manželem Rubínovou svatbu, tedy už čtyřicet let.
* Jaké jsou vaše dojmy z prvního měsíce a půl coby senátorky za Hodonínsko a Kyjovsko?
Pořád ve mně přetrvávají noblesní dojmy. Dlouho ve mně zůstávala slavnostní atmosféra v krásných prostorech, kde se lidé chovají důstojně. Cítila jsem se tam velmi dobře a povzneseně. Řekla jsem si, že se do konce roku budu snažit jen učit, vstřebávat legislativní procesy a příliš se nevyjadřovat, zvláště když šlo i organizačně o velice hektické období. Člověk se ale příliš neovládne a na jednáních klubu jsem se ptala, diskutovala a snažila se získat post ve výboru pro životní prostředí. Zájemců bylo ale více, a na druhé straně chyběli lidé do ústavněprávního výboru. A argumentaci, že jsem poloviční právník a zastoupím náš klub v tomto výboru, jsem vyhověla. Navíc se tady dostanu ke všem zákonům týkajících se životního prostředí. Vládne tady pracovně-přátelský duch, takže přestanete rozlišovat politickou příslušnost.
* Své předsevzetí jste tak nakonec porušila. V Senátu jste vystoupila už v minulém roce, a to k vinařskému zákonu. Jaký na něj máte názor?
Vrátili jsme jej s pozměňujícími návrhy. Ze tří čtvrtin je dobrým zákonem, a bylo by dobré, kdyby fungoval. Řeší totiž především vinohradnictví, a ne vinařství. Spor se ale rozhořel v tom, jak chceme zabránit pančování vína, nekalému obchodování s víny a dovozům hroznů ze zahraničí vydávaných za původem z České republiky. Myslím si, že to vůbec neměl řešit vinařský zákon, ale mělo to regulovat daňové či celní zákonodárství. Základem má být adresná evidence vína na hranicích. Když už jsme se do toho pustili ve vinařském zákonu, tak se to najednou zadrhlo na sudovém víně. Stále totiž nerozlišuje takzvané hobby vinaře, kteří zdědili nebo koupili a obhospodařují půdu. U nich bych nevolila hranici do tisíce litrů ale do pěti tisíc litrů vína, nebo spíše hlav. Chceme totiž, aby lidé půdu ošetřovali, a vinohrad je jedním z protierozních prvků v krajině. Navíc chceme, aby nabízeli víno turistům, ale poctiví vinaři se budou s ohledem na zákon bát své víno prodávat. Pak se navíc začaly řešit i malé vinárny a jaké jim nastavíme pravidla.
* Nastoupila jste do Senátu v období, kdy řada zákonů byla již rozpracovaná. Teď vás ale čekají zcela nové úpravy, aktuálně například o ochraně životního prostředí...
U této problematiky mám kamarády na všech stranách. U lesů, které s novým zněním zákona příliš nesouhlasí, u starostů, kteří s ním mají problém, a také u ochránců přírody. Nám k zákonu hodně načteno. Navíc jsem si domluvila schůzky s lidmi, kteří stojí na extrémní pozici, abych se pak mohla dobře rozhodnout. Tento zákon se snaží prolomit samostatné zákony o národních parcích tak, aby byly v jednom zákoně. Na jedné straně jsem zastánkyní toho, aby zákonů nebylo moc, když to může řešit někdy jen morální kodex či obecně slušnost. Na druhé straně zákony nedotahují všechny záležitosti. Se zákony, s nimiž jsem se doposud setkala jako senátorka, tak ne všechny byly dobře připravené. Novely měly často dobrý úmysl, ale nakonec se do nich promítne něco, co vytváří chaos v normálním životě.
* Nyní máte na stole také protikuřácký zákon. Jaký je váš postoj k němu?
Obecně s ním nemám problém, kouření nepodporuji. Vidím ale, že zákon má nedostatky. Vzniknou tak zřejmě pozměňovací návrhy, a zřejmě budu s některými souhlasit. Například u alkoholu se budu přiklánět ke zpřesnění některých výrazů, a možná budu ochotná diskutovat o tom, nakolik omezit kouření. Například jestli jej připustit v prostorech, kde vůbec nebude ohrožovat ostatní, třeba při oddělení dveřmi.
* Jak se vám vůbec daří skloubit práci senátorky a starostky?
Pokud bych cítila nebo lidé v mém nejbližším okolí, že Senát na chod obce začíná mít negativní vliv, že třeba nestíhám rozhodovat nebo se účastnit důležitých jednání, tak to budeme muset řešit. Zatím tomu tak není. Mám pocit, pokud člověk není šéfem klubu, výboru či komise, a nedělá přípravné práce pro ostatní, tak je to mnohem jednoduší. Soustu věcí dostanu emailem a sezení si mohu udělat mimo Prahu. Dříve jsem si ale neuvědomila, jaký bude nárůst společenských, reprezentativních akcí. Nastává problém, když kolidují termíny a chci vyhovět všem.
* Jak dojíždíte do Prahy?
Mám tam byt a oficiální zasedání Senátu bývá jednodenní. Jednání v klubech a další diskuse je den předem. Takže vyjíždím vlakem většinou v úterý dopoledne. Ve středu jednáme minimálně do devíti, pak se vracím v noci domů. Navíc tak mám ještě ve vlaku další tři hodiny na to, abych se připravila z podkladů, které si nachystám doma. Dvakrát schůze Senátu pokračovala i ve čtvrtek, protože jsme se zasekli při řešení problémů zahraniční politiky a vztahu k Číně. Trvám na tom, že se nemělo sepisovat žádné prohlášení ústavních činitelů.
* Co čeká v roce 2017 Ratíškovice? Přece jen loňský rok byl kvůli výstavbě spolkového domu náročný...
Na kulturní dům jsme si sice vzali třicetimilionový úvěr, ale naše obec měla v minulém roce plynulý a dobrý daňový přísun peněz. Navíc i předpověď ministerstva financí pro tento rok je příznivá, takže jsme rozpočet nastavili tak, aby nám v něm zbyly peníze na investice. Nemusíme se jich bát, zvláště když si některé z nich rozložíme do více let. Nejdále jsme s přístavbou školy zhruba za osmnáct milionů korun, kde už máme stavební povolení. Máme už regionální učebnici pro šestou třídu základní školy. Další velkou akcí je komunitní dům seniorů, který vznikne po rekonstrukci kina a besedního domu, kterému říkáme Komunál. Předpokládáme, že bude stát pětadvacet až třicet milionů korun. Jsme před vydáním stavebního povolení. V momentě, kdy dostaneme dotační peníze, můžeme začít výběrové řízení. Soustředíme se také na výstavbu cyklostezky do Hodonína, která však pořád vázne na projednávání na různých úrovních Lesů České republiky. První etapa by měla končit na Pánově.
* V předvolebním programu jste měla také boj s těžbou štěrkopísku u Moravského Písku. Jak situace v současné době vypadá?
Z mého pohledu to v této chvíli vypadá dobře. Z pohledu pana Jampílka, jako žadatele, který chce těžit, v tuto chvíli špatně. Díky nesouhlasnému stanovisku vodoprávního orgánu Uherského Hradiště a hygienické stanici nemá pro těžbu vydané povolení. Od báňského úřadu nemá stanovený prostor. Informovala jsem se, jaké kroky podniká právník společnosti. Snad se snaží zvrátit rozhodnutí celostátního hygienika, aby v tomto případně záměr neposuzovala jihomoravská hygienická, ale chce, aby se to převedlo na hygienickou stanici Zlínského kraje. Nemyslím si, že by mělo jít o nějaký významný posun ve vyjadřování hygienické stanice. Ať jihomoravská či zlínská, bude zastávat zákon o zdraví lidu. Zatím bylo rozhodnuto v zájmu obcí.
* Letos uplyne dvacet let od katastrofálních povodní, které postihly nejen hodonínský okres. Vy jste tehdy byla v krizovém týmu. Jaké máte vzpomínky na tyto události a jak jsme na ně nyní připravení?
Na katastrofy se člověk nepřipraví nikdy. Pokud se na ně připraví krizové týmy, tak je to dobře. A ty jsou vyškolené dobře. Bohužel občané se na to připravit neumějí, občanská paměť je velice krátká. Sunou se tam, kde byly katastrofální věci, které si mohli prožít. Stejně si tam staví domky. Jsou lidé, kteří jsou schopní s tím žít a přizpůsobit se vodě. Je otázka, jestli jejich potomci, kteří jejich dílo zdědí, pak s tím budou schopní žít. Na druhé straně je sucho. Prostě pěstujme to, co je náročné na vodu. Ale je nutné žít tak, aby tady nedocházelo k rozsáhlému vypařování. Zkusme krajinu udržovat tak jako kdysi naši předkové. Naší půdě, kterou jsme vyčerpali, chybí úrodnost. Jenom v Ratíškovicích připravujeme dvě záchytné nádrže, problém je však v tom, že v této oblasti máme rozdrobenou držbu půdy.