Sám Pavel Bělobrádek k prostředí, v němž se setkání s mladými lidmi v pondělí 2. listopadu konalo, podotkl: „Diskuzí jsem už zažil hodně, ale v bačkorách mám premiéru.“ K tomu ještě trefně dodal, že si raději na chodbě zkontroloval, zda nemá na ponožce díru, a pak hned vyslal pochvalu na adresu své manželky.

Pohled na dobře naladěného místopředsedu vlády v bačkorách vyvolával úsměvy všech přítomných a o situaci by se dalo přímo říci: vicepremiér premiérově v bačkorách na veřejnosti.

Pokud v duchu zpravodajství upřesníme všechna fakta, pak lze dokonce konstatovat: vicepremiér premiérově v bačkorách se žralokem ve (nebo snad na?) Vješáku.

To byl humorný úvod v dobrušském populárním klubu, ale pak už se setkání ubíralo k vážnějším tématům. Nejprve se místopředseda vlády poměrně důkladně zamyslel, jak dlouhá byla jeho cesta k víře: „Můj osobní příběh byl takový, že jsem se vždycky považoval za věřícího člověka, ale byl jsem nepraktikující,“ řekl Pavel Bělobrádek a v závěru tohoto bloku prozradil: „Na střední škole jsem do toho postupně pronikal, zároveň jsem četl i Písmo svaté. Postupně nakapávaly kapky do kalicha, až jsem zaklepal na faru a řekl, je čas připravit se na biřmování.“

Na otázku, zda se kvůli víře musel něčeho vzdát, odpověděl: „Spíš je to motivace k permanentnímu souboji s tím horším v člověku, než že bych se něčeho vzdal. Tady platí spíše, že jsem víc získal,“ a vzápětí na odlehčení dodal: „Pro mě osobně je to o přístupu. Občas říkám, já si něco nedám, protože mám větší požitek z toho, když si to nedám, než kdybych si to dal... a kolegové šílí.“

V živé diskusi se Pavel Bělobrádek nevyhýbal žádné otázce, dotkl se velmi aktuálních témat, z nichž nejvíce zřejmě zaujala problematika nekonečné vlny imigrantů valících se z Afriky do Evropy.

Hodina a půl s místopředsedou vlády utekla velmi rychle, ale vzpomínat na vzácného hosta se bude ve Vješáku určitě dlouho. Vzhledem k tomu, že Pavel Bělobrádek strávil v Dobrušce svá gymnaziální studentská léta a rád se sem vrací například v souvislosti s koncerty v rámci Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka, lze předpokládat, že se s místními mladými lidmi nesetkal naposled.

foto: Dana Ehlová