Karl-Peter Schwarz se ptá, jaké téma je natolik silné, že sjednocuje hluboce rozdílné společnosti střední a jihovýchodní Evropy? Co spojuje Maďary, Poláky, Čechy a Slováky? Podle něho existuje jen jediné: odmítnutí masového přistěhovalectví a zejména zavedení povinných kvót pro uprchlíky v Evropské unii.

„Místo zlidovělých nálepek, jak je obvyklé v německých talkshow, kde jsou všichni do jednoho označováni za „rasisty“, „populisty“, „antievropany“ a „nesolidární sobce“ by bylo lepší raději vyslechnout, co říkají,“ míní Schwarz. Co píše dál?

Kvóty problémy neřeší

„Na posledním summitu zemí Visegrádu, který potvrdil odmítavý postoj k systému povinných kvót, premiéři Polska, Slovenska, Česká republika a Maďarsko předložili více argumentů, které nejsou vedeny jen pocitem, ale i rozumem. Jejich hlavní argument zdůrazňuje, že pevný a povinný systém kvót problém nevyřeší, pokud nebudou vnější hranice schengenského prostoru skutečně chráněny před nelegálním přistěhovalectvím, a dokud nebudou při přijímání žadatelů o azyl uplatňovány dublinské dohody.
V současné době se jedná o rozdělení 160 tisíc žadatelů o azyl kvůli ulevení situace Řecku, Itálii a Maďarsku. Ale v případě, že bude jejich příliv pokračovat, je také jisté, že se budou kvóty muset postupně a ve stále kratších intervalech zvyšovat. Kdo souhlasí se závaznými kvótami, zatímco další běženci volně překračují hranice, fakticky podepisuje bianco šek. To by bylo nezodpovědné, protože stávající možnosti jednotlivých zemí jsou omezené,“ uvádí Schwarz.

Otevřít dveře?

„Také chybí víra, že imigranti, rozesílaní z jednoho státu Evropské unie do druhého, ​​se tomuto velkému plánu Evropské unie podvolí. Z toho důvodu, že sem nepřicházejí vždy jen politicky perzekvovaní nebo uprchlíci ohrožení válkou. Bezpochyby jsou mezi Syřany váleční uprchlíci. Ale jsou tu i mnozí, kteří svoje manželky a děti zanechali v bezpečných utečeneckých táborech, a vyrazili na cestu, protože doufají, že v bohatých zemích EU budou mít jejich rodiny lepší život. Chovají se velmi racionálně, ale to neznamená, že se jim musí otevřít dveře. Vzhledem k tomu, že svoji novou existenci mohou pohodlněji vybudovat v Německu nebo Švédsku, než na Slovensku nebo v Maďarsku, povinný systém kvót nemůže vnitřní migraci žadatelů o azyl v rámci schengenského prostoru zastavit.

Státy Schengenu jsou povinny chránit vnější hranice. Proto existují ploty na slovensko-ukrajinské hranici, ve španělských enklávách Ceuta a Melilla, u řeckého Evrosu, na bulharsko-turecké hranici, a nyní právě i na maďarsko-srbské hranici. V případě, že policie nedokáže ochránit hranice, uvažují vlády o použití armády. Rakousko, jehož kancléř Faymann se tak rozčiluje kvůli Orbánovi, nechalo na svých východních hranicích dlouhá léta patrolovat vojáky.

Diskuse o povinných kvótách, v tom mají také předsedové vlád zemí Visegrádské skupiny pravdu, odvádí pozornost od příčin krize. Evropská unie zameškala vytvořit humánní, racionální a nezatěžující azylový systém, který by rychle a účinně pomohl politicky pronásledovaným a válečným uprchlíkům, zastavil nelegální migraci, překazil pašerákům podnikání a tím zachránil životy tisíců lidí. Navrhovaný systém kvót jen vysílá pašerákům falešný signál , že mohou převádět stále více svých zákazníků.“

Hledat shodu nebude snadné

Tolik Karl-Peter Schwarz v komentáři, ukazujícím rozmanitou diskusi i v německých médiích. Jak přitom ukazují výsledky setkání ministrů vnitra EU, nebude snadné hledat v otázce kvót shodu.

Co se týká azylového systému, jen se potvrzují Schwarzova slova, že diskuse o jeho podobě jsou teprve na začátku. Jak uvádí FAZ, evropský komisař Günter Oettinger prosazuje jeho změny. Chce zrychlit azylové řízení a sblížit výhody pro žadatele o azyl v Evropské unii. Podle něj je určitá míra harmonizace věcných dávek pro žadatele o azyl v Evropě nutná kvůli velkým rozdílům v přístupu jednotlivých zemí, což vyvolává nerovný zájem azylantů. Co konkrétně by podobné návrhy znamenaly pro Českou republiku, zatím není jasné.