Zákon v současném znění umožňuje přiznání příspěvku na motorové vozidlo osobám s PAS pouze tehdy, pokud splní tři kumulativní podmínky:

• mají těžké funkční postižení,

• projevují opakované a závažné projevy autoagrese nebo heteroagrese,

• a tyto projevy přetrvávají i přes tzv. „zavedenou léčbu“.

 
Právě druhá a třetí podmínka jsou podle senátorů protiústavní. Zúžení nároku pouze na osoby s agresivními projevy opomíjí řadu lidí s těžkou formou autismu, jejichž chování jim znemožňuje využívat veřejnou dopravu, aniž by šlo o agresi. Výsledkem je nerovné zacházení s osobami ve srovnatelně tíživé situaci.

Podmínka „zavedené léčby“ pak v praxi často znamená nutnost podstoupit silnou tlumící medikaci, která neřeší podstatu autismu, může mít závažné vedlejší účinky a zhoršuje kvalitu života. Stát tak podle navrhovatelů nepřípustně podmiňuje sociální pomoc zásahy do tělesné a duševní integrity člověka.

Současná úprava staví rodiny do nepřijatelného dilematu: buď budou podstupovat medikaci, kterou samy považují za škodlivou či nedůstojnou, nebo přijdou o nárok na pomoc, která má sloužit k zajištění základních životních potřeb – bezpečné a důstojné dopravy.

„Stát tímto zákonem fakticky říká, že pomoc poskytne až ve chvíli, kdy selže i řešení, které člověku ubližuje. To považujeme za nepřijatelné,“ uvádí hlavní navrhovatel ústavní stížnosti senátor Lumír Kantor.

Dalším problémem je nejasná hranice mezi autoagresí či heteroagresí a “pouze” nežádoucím či jiným podobným chováním. Například v hromadné dopravě jsou tyto obtěžující projevy problémem jak pro cestující, tak i pro rodiče osoby s poruchou autistického spektra.      

Podle právní analýzy je napadené ustanovení v rozporu zejména:

• s principem rovnosti a zákazu diskriminace,

• se základním právem na sociální zabezpečení,

• s právem na nedotknutelnost osoby a autonomii rozhodování o zdravotních zákrocích.

 
Cílem ústavní stížnosti není rušit podporu pro osoby s autismem, ale odstranit diskriminační podmínky, které části této skupiny brání v přístupu k pomoci, již objektivně potřebují.

Ústavní stížnost podpořilo celkem 25 senátorek a senátorů. K navrhovateli Lumíru Kantorovi se přidali tyto senátorky a tito senátoři: Lumír Aschenbrenner, Josef Bazala, Josef Klement, Jan Grulich, Vladimíra Ludková, Lena Mlejnková, Jan Paparega, Zdeněk Papoušek, Bohuslav Procházka, Eva Rajchmanová, Jiří Růžička, Břetislav Rychlík, Jiří Vosecký, Ivana Váňová, Jaromíra Vítková, Helena Pešatová, Jitka Seitlová, David Šimek, Zbyněk Sýkora, Ondřej Lochman, Hana Žáková, Miluše Horská a Marek Slabý.

Navrhovatelé věří, že Ústavní soud potvrdí, že sociální systém má sloužit k ochraně lidské důstojnosti, nikoli k jejímu podmiňování.