Kořeny ČSL

"Československá strana lidová očekává, že jedině proniknutím praktického křesťanství a křesťanské morálky mohou býti veškeré neblahé sociální, politické, hospodářské, národní i mezinárodní neshody, boje, bída, neštěstí i drahota potlačeny, a proto chce, aby celý život byl těmito názory proniknut a vůle všech jednotlivců těmito mravními zákony usměrňována." (ČSL a stát, časové úvahy 1929)

Koncem 19. stol. dochází v české společnosti v důsledku společensko-ekonomických změn a demokratických reforem k výrazné politické krystalizaci. Z národní tzv. staročeské strany odešli nejen nespokojení liberální aktivisté, kteří založili Národní stranu svobodomyslnou (mladočeskou), ale i katolicko-politické jednoty. Ty se pak podílely spolu s křesťansko-sociálními spolky na založení katolických stran. Předchůdci politických spolků byly kulturní katolické jednoty. V Čechách je zakládal Václav Štulc, na Moravě se nazývaly podle svého zakladatele "Sušilovy družiny". Velké množství křesťanských spolků je dokladem početné základny křesťansko-sociálního a katolicko-politického hnutí v českých zemích. Katolíci si vzali za hlavní úkol zastavit postupnou ateizaci všech úseků společenského života a bránit věřící občany před politickými tlaky liberálů i socialistů dostat je na periferii společenského dění.

V souvislosti s hospodářským rozvojem společnosti a narůstáním sociálních problémů ve městech se jako první aktivizovalo katolické dělnictvo. Křesťansko-sociální hnutí vzniklo z podhoubí různých křesťanských sociálních, podpůrných a vzdělávacích organizací, jako byly např. jednoty katolických tovaryšů, svato-josefovské jednoty aj., existujících již od druhé poloviny 19. stol. U kořenů křesťanského politického hnutí stál Matěj Procházka, autor prvního křesťansko-dělnického programu u nás (1872) a T. J. Jiroušek, který založil první křesťansko-sociální časopis Dělník. Nejdůležitějším podnětem k politickému formování křesťanů však bylo vydání encykliky Lva XIII. Rerum novarum r. 1891. Do té doby se křesťanští aktivisté odmítali separovat od ostatních politických proudů a považovali se za nedělitelnou součást české politiky. Rostoucí útoky socialistů a liberálů na úlohu katolíků ve společnosti je však vyvedly z omylu. Zejména vedení sociální demokracie vystupovalo způsobem, že hovoří jménem všech dělníků a nedbalo odlišného názoru křesťanů na způsob vedení politického boje. Křesťané rozhodně odmítali socialistické názory na třídní boj a základ sociálních změn viděli naopak v "třídní solidaritě", t.j. v křesťanském principu spolupráce všech stavů v zájmu klidného rozvoje společnosti a dobré životní úrovně všech občanů. Proto se křesťanští sociálové po krátké spolupráci se sociální demokracií rozhodli založit vlastní politickou stranu.

První křesťansko-sociální sjezd, v českých zemích se konal ve dnech 8. a 9. září 1894 v Litomyšli, za účasti delegátů více než 150 křesťanskosociálních spolků z Čech, Moravy a Slezska. Byli to vesměs dělníci, několik duchovních a redaktorů křesťansko-sociálního tisku. Delegáti schválili několik rezolucí, z nichž nejdůležitější se týkaly otázky národní, politických práv dělníků a osmihodinové pracovní doby. Na sjezdu byla projednána i organizační forma další společné práce, ale v důsledku neujasněné organizační struktury spolupráce moravských a českých organizací došlo ke skutečnému založení křesťansko-sociálních stran až o dva roky později. Roku 1896 založil T. J. Jiroušek zemskou organizaci křesťansko-sociální strany v Čechách a Jan Šrámek r. 1899 zemskou organizaci na Moravě. Důležitou oporou těchto stran se staly různé organizace, jako např. odborové centrály, družstevní, vzdělávací a charitativní spolky aj. Křesťansko-sociální strana byla limitována vlivem katolické církve mezi dělnictvem, a proto nikdy nezískala takové pozice jako katolicko-národní strana mezi venkovským obyvatelstvem, které považovalo křesťanství za součást života.

Katolická strana národní na Moravě byla založena 14. září 1896 v Přerově olomouckým advokátem JUDr. Mořicem Hrubanem. Svým složením a zaměřením odpovídala tradičnímu duchu moravského katolicismu a patřila před 1. sv. válkou k nejvýznamnějším politickým stranám na Moravě. Organizovala především venkovské obyvatelstvo, drobné podnikatele a zastupovala i katolický klérus a šlechtu. Strana svým programem navazovala na katolicko-politické jednoty, které dříve spolupracovaly se staročeskou stranou. Katolicko-národní strana měla v křesťanských sociálech stálého spojence. Strany mezi sebou nebojovaly a po dohodě si rozdělily sféry vlivu na různé sociální vrstvy moravského obyvatelstva. Mezi těmito stranami nebyly propastné názorové rozdíly a oběma šlo v zásadě o zachování křesťanských hodnot ve společnosti. Katolicko-národní strana šla však v tomto směru dále než křesťanští sociálové. Byla výrazně konzervativní a odmítala postupné omezování vlivu církve v kultuře i politice tak, jak probíhalo po celou druhou polovinu 19. stol. Byla považována za výrazně pravicový a prorakouský element české politiky. Katolicko-národní strana však byla nejen oporou katolicko - habsburského trůnu, ale i českých národních zájmů. Podpora císaře neznamenala automaticky podporu vládní politiky a rozpory byly zejména ve školských a církevně-národnostních otázkách (omezování počtu církevních škol, církevních svátků a požadavek zvýšení počtu českých farností). Ve své politice kladla katolicko-národní strana důraz na křesťanské mravní zásady (byla proti povolení rozvodů a proti občanským sňatkům) a tyto doplnila základními křesťansko-sociálními požadavky. Žádala rovnoprávnost jazyka a zastoupení Čechů ve veřejných úřadech a zřízení české university na Moravě. Nejdůležitější organizací strany byl Katolický spolek českého rolnictva, za předsednictví Josefa Šamalíka. Význam spolku zvyšovaly i připojené organizace vesnické omladiny. Katolicko-národní strana existovala i v Čechách, ale zde nikdy neměla takové pozice jako na Moravě.

Na přelomu století měly kooperující moravské křesťanské strany nejsilnější zastoupení z českých stran v říšské radě. V Čechách měly křesťanské strany především v důsledku rozšířeného ateizmu podstatně menší vliv a z důvodu rozdílného pohledu na křesťanskou politiku obtížně hledaly možnosti vzájemné spolupráce.