2000
KDU-ČSL i celá Čtyřkoalice se připravovaly velmi intenzivně na podzimní senátní a první krajské volby. Průzkumy veřejného mínění přisuzovaly Čtyřkoalici dobré výsledky i v případných volbách do Sněmovny (odhady se blížily až k neuvěřitelným třiceti procentům a v zákulisí už si strany Čtyřkoalice dělily více než 70 mandátů…), nicméně předčasné volby se přes opozičně smluvní blok nepodařilo vyvolat.
První krajské volby dopadly pro naši stranu velmi dobře, získali jsme 72 mandátů, ale hlavně jsme obsadili v pěti krajích funkce hejtmanů. Prvními hejtmany se stali Stanislav Juránek (Jmk), Roman Línek (PU), František Dohnal (VYS), Jan Březina (OL) a František Slavík (ZL). Ve většině zbývajících krajů jsme obsadili i místa náměstků hejtmana. Neméně dobře dopadly i volby do Senátu, Čtyřkoalice volby se 17 mandáty vyhrála a naše strana získala 8 nových senátorů. Petr Pithart se tak vrátil do čela této parlamentní komory. Na řádový den 28. října obdržel Josef Lux od prezidenta Havla in memoriam vysoké státní vyznamenání – Řád Tomáše Garrigue Masaryka. Ocenění přebírala za dlouhotrvajícího potlesku ve Vladislavském sále manželka Věra Luxová.
V závěru roku se však už uvnitř Čtyřkoalice začínaly projevovat určité rozpory. Unie svobody (nyní už v čele s Hanou Marvanovou) za výrazné podpory prezidenta nás nutila vytvořit společný senátní klub. Vedení strany ale respektovalo autonomní rozhodnutí senátního klubu, který tento návrh ke značné nelibosti partnerů nepřijal. Další jádro sporu vzniklo v otázce tzv. stínové vlády. Opět byla iniciátorem Unie svobody, inspirována i přáním prezidenta a ke své škodě se KDU-ČSL na tuto hru uvolila přistoupit. Předseda stínové vlády by se pak stal formálním vůdcem Čtyřkoalice do voleb. V roce 2000 nás posílilo 545 nových členů, celkem nás bylo 55626.