• ​​Návrh zákona hodnotíme jako velmi nedokonalý, nedosahující zamýšleného účelu a jen parciálně upravující příslušnou problematiku. 

• Zcela nejasný je vztah předlohy k současně navrhované novele ústavního zákona o bezpečnosti České republiky a související novele krizového zákona. Pokud totiž bude na základě těchto zákonů vyhlášen pro území celé republiky stav nebezpečí nebo nouze, nebude možno přijímat opatření s celostátní působností na základě pandemického zákona. Stejně tak není již dnes možno v průběhu nouzového stavu přijímat opatření na základě zákona o ochraně veřejného zdraví („ZOVZ“).[1]

• Opatření dle pandemického zákona by tedy bylo možno použít jen v situaci, kdy není vyhlášen stav nouze ani stav nebezpečí pro území celé republiky. V takovém případě nevyhnutelně dojde k vyhlášení stavu nebezpečí jednotlivými kraji. Návrh pandemického zákona však kraje, příp. krajské hygienické stanice, na rozdíl od ZOVZ, nezmocňuje k přijímání žádných mimořádných opatření, kterými by situaci mohly řešit. Požadujeme, aby pravomoc krajů přijímat mimořádná opatření byla doplněna.

• Stávající výčet mimořádných opatření (§ 2 odst. 2) je velmi nevhodně formulován. Některá opatření se zcela překrývají s ustanoveními ZOVZ, jiná jsou vůči nim speciálními. Další opatření ustanovení ZOVZ reformulují, je však velmi pochybné, zda ku prospěchu věci. Výčet mimořádných opatření musí být precizně formulován, být úplný a relativně konkrétně popisovat všechny možné množiny zákazů, příkazů a omezení tak, aby v zákoně nebyly mezery, aby opatření nebylo možno obcházet, ale aby ani nenechával přílišnou diskreci Ministerstvu či krajům. 

• Pro nabytí účinnosti mimořádných opatření musí být stanovena alespoň minimální legisvakanční lhůta.

• Z hlediska právní jistoty adresátů normy shledáváme jako nevhodnou možnost, aby Ministerstvo vydalo mimořádné opatření bez souhlasu vlády (§ 3 odst. 4). Navrhujeme, aby byla vypuštěna.

• Musí být podrobněji popsán proces přezkumu, zda trvají důvody pro zachování mimořádného opatření.

• ​Trváme na doplnění pravomoci Poslanecké sněmovny rozhodovat o zrušení stavu pandemické pohotovosti a na stanovení mechanismu zrychlené soudní kontroly. Za vzor může sloužit komplexní PN České pirátské strany. Uvažovat lze o stanovení lhůt či povinnosti přednostního projednávání v případě speciálně legitimovaného subjektu (např. určitý počet zákonodárců) nebo zaplacení zvýšeného soudního poplatku.

• Požadujeme doplnění ustanovení zabývající se náhradou újmy způsobené mimořádnými opatřeními. Za vzor může sloužit komplexní PN České pirátské strany. Za újmu musí odpovídat stát, a to i v případě mimořádných opatření kraje.

• Navrhujeme podstatné rozšíření ustanovení týkajících se zveřejňování informací (§ 5). Za vzor může sloužit komplexní PN České pirátské strany, a to včetně poskytování informací o přezkumu vydaných opatření. Zároveň požadujeme zkrácení lhůt pro poskytování informací týkajících se mimořádných opatření poslancům a senátorům.

• Přestupky je třeba více odstupňovat dle závažnosti a právní osobnosti přestupce (fyzická/podnikající fyzická/právnická osoba).

• Navrhujeme, aby se pravomoc týkající se mobilních aplikací vztahovala jen na Ministerstvo. Měla by být výslovně zaručena dobrovolnost užívání aplikace a zpřesněn rozsah zpracovávaných údajů.

[1] Viz rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 14 A 41/2020: „Ve vztahu k nyní přezkoumávané věci tedy platí, že jinak řádné prostředky ochrany zdraví obyvatel, včetně těch vymezených v § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví, pozbývají na aktuálnosti a na této aktuálnosti naopak nabývají zaktivizované mimořádné prostředky dle ústavního zákona o bezpečnosti a krizového zákona. A uvedené platí obzvláště v případech, kdy se jedná o razantní a plošný zásah do základních práv a svobod tak, jak tomu bylo v případě nyní napadených mimořádných opatření.“