KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Tiskové zprávy Opoziční smlouvou si ČSSD a ODS chtěly navždy rozdělit moc v Česku. Právě proto byla tak nemravná, ř
Zpět

Opoziční smlouvou si ČSSD a ODS chtěly navždy rozdělit moc v Česku. Právě proto byla tak nemravná, říká tehdejší místopředseda lidovců Jan Kasal

Přidáno 9. 7. 2018
tisková zpráva

Dnes uplynulo 20 let od vzniku takzvané opoziční smlouvy. Její podporovatelé o ní mluvili jako o jediném řešení bezvýchodného povolebního patu. Odpůrci ji ale označili za nepřijatelný postup, který se vymyká nastaveným demokratickým principům. Výsledek? Čtyři roky relativně stabilního vládnutí – premiérem se stal Miloš Zeman /ČSSD/, Sněmovnu řídil Václav Klaus /ODS/. Dvě toho času největší politické strany si mezi sebe rozdělily politickou moc a panovaly. „Chtěly si tím navždy zařídit rozdělení moci mezi sebe,“ říká Jan Kasal, který byl v roce 1998 místopředsedou KDU-ČSL.


Bylo to tehdy v roce 1998 rychlé? Měli jste vůbec přehled o tom, kdo s kým o sestavení vlády vyjednával?
Volby v roce 1998 vyhrál Miloš Zeman, tím musím začít. A jeho první plán byl dohodnout se na vládě s KDU-ČSL. Tehdy nám nabídl velkolepé podmínky. Jenže my jsme do toho sami jít nechtěli, takže jsme přemlouvali Unii Svobody, aby se do koalice přidala. Jeden den souhlasila, druhý den slib odvolává. A vzápětí už Miloš Zeman podepisuje opoziční smlouvu s Václavem Klausem. Jsem si jistý, že ji připravovali současně s jednáním s námi.

Situace tedy neměla jen jediné východisko, na druhou stranu když ostatní strany nechtěly jít do koalice – v čem byla opoziční smlouva tak špatná?
Z mého pohledu nebyla opoziční smlouva nebezpečná sama o sobě, nehodnotím negativně to, že Klaus umožnil Zemanovi vznik vlády. Někdo vládnout musel. Ale ta smlouva byla nemravná v tom, že si pomocí ní chtěla sociální demokracie a ODS zajistit rozdělení moci navždy pouze mezi sebe. Jedna strana měla mít exekutivu a ta druhá kontrolní mechanismy. A aby to takto mohlo dlouhodobě fungovat, došlo k dramatické změně volebního zákona. V tom bylo to neštěstí. A ještě řeknu něco, co se možná lidem nebude líbit…

Řekněte.
Ale je to tak. Hned poté, co opoziční smlouva vznikla, jsme jeli s Josefem Luxem (tehdejší předseda KDU-ČSL) a Mílou Výborným (tehdejší místopředseda KDU-ČSL) za Václavem Havlem do Lán a prosili jsme ho, aby Miloše Zemana premiérem nejmenoval. Chtěli jsme, aby počkal, až opadnou emoce. Určitě to nebyla jediná varianta. I tehdy by se našlo jiné, a nepochybně lepší, řešení. Ale Václav Havel nám nevyhověl, Zemana bez otálení jmenoval, a tím vládě v podstatě požehnal, ačkoliv se mu nelíbila. To vím.

Co to znamenalo pro KDU-ČSL?
Obrovsky složitou opozici. Měli jsme sice 9 procent, ale ani jednu funkci ve vedení Poslanecké sněmovny. Sociální demokraté, kteří dnes hovoří o proporcionálním zastoupení, si tenkrát rozdělili vedoucí pozice jen mezi sebe a ODS.

Nakonec se ale podařilo vytvořit ještě ve spolupráci s dalšími středopravicovými stranami (Unií svobody, Demokratickou unií a Občanskou demokratickou aliancí) takzvanou Čtyřkoalici.
Ano, byl to nadějný projekt, který by bez opoziční smlouvy asi nevznikl. Už v roce 1998 jsme uspěli v senátních volbách. Vítězství jsme potvrdili i v roce 2000 a navíc jsme v prvních krajských volbách získali 5 hejtmanů a desítku náměstků. Tedy pokud bych se mohl posunout do přítomnosti, tak bych potvrdil, že i současný politický marasmus může být motivem pro vznik něčeho nového, nadějného.
 

Na otázky odpovídal Jan Kasal, bývalý předseda a místopředseda KDU-ČSL

kategorie Tiskové zprávy