Díky novele stavebního zákona dojde ke zrušení plánovaného Nejvyššího stavebního úřadu, jehož kompetence přejdou na Ministerstvo pro místní rozvoj. Zůstane tedy stávající stav, protože zřizování nového „superúřadu“ a jemu podřízených 14 krajských poboček by s sebou neslo velké personální přesuny, značné nároky na státní rozpočet a změny v kompetencích mnoha jiných úřadů.

Návrh zákona zachovává působnost krajských a některých obecních stavebních úřadů. Jako centrální autorita pak vznikne Specializovaný a odvolací stavební úřad, který bude mít na starosti vyhrazené stavby, jako jsou stavby dálnic, silnic první třídy a jiných velkých infrastrukturních staveb. Počet stavebních úřadů zůstává neměnný (celkem 694) s možností jej kdykoliv snížit.

Návrh zákona také posiluje roli samospráv v systému nástrojů územních opatření, jako je například stavební uzávěra či asanace území. Rady obcí a krajů budou nově rozhodovat o jejich vydání a příslušný úřad územního plánování jejich rozhodnutí poté implementuje. Politika územního rozvoje se tak znovu stává strategickým nástrojem samospráv.

Ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí také zavádíme jednotné environmentální stanovisko (JES), které bude sloužit jako podklad pro úřad v řízení o povolení stavby. JES bude obsahovat podmínky a posouzení všech relevantních veřejných zájmů v oblasti ochrany životního prostředí.

Novela také ruší povinnost přiložení odborného posudku autorizovaného inspektora o ověření souladu projektové dokumentace s požadavky na výstavbu k žádosti o povolení stavebního záměru. Tato změna má za cíl snížení administrativní a finanční zátěže pro investory.