Sociální inženýrství zdraví národa nezachrání. Zdravějším se totiž člověk nestane, když za cukr zaplatí o pět korun více. Role státu je spotřebitele vzdělávat, ne mu zdražit to, čím se přejídá.
Česko je smutným rekordmanem ve zdražení cukru, z celé evropské sedmadvacítky u nás meziročně zdražil nejvíce, což dokládají data Eurostatu. Zvládli to sami obchodníci, nevidím proto důvod, proč by měl jejich hamižnost podporovat svým zásahem ještě stát a potraviny více zdražovat. Tím spíš, když bojujeme za to, aby se potraviny zlevnily.
V mediálním prostoru se ozývají hlasy o vyšším zdanění „nezdravých“ potravin delší dobu, naposledy třeba v dnešních Hospodářských novinách. Uvozovky u „nezdravých“ jsem přitom použil zcela záměrně. Je totiž velmi krátkozraké označit některou z potravin za nezdravou, aniž bychom řešili množství, které zkonzumujeme. A to platí pro cukr, červené maso, sůl, ale třeba i pro vodu, zejména tu minerální. I u ní platí, že bychom jí neměli vypít příliš velké množství, jinak může mít pro tělo neblahé účinky.
Více zde