Pět bodů pro českou diplomacii:
1. Musíme přestat se zpochybňováním závazku ze summitu NATO ve Walesu dávat 2 % HDP na obranu. Ano, můžeme mít problémy s rychlostí navyšování rozpočtu. To určitě spojenci pochopí. Avšak zpochybňování tohoto závazku členy naší vlády je pro Ameriku nepřijatelné, ať vládne administrativa Bidena či Trumpa.
2. Vláda musí jednoznačně zaujmout stanovisko k problematickým technologiím. Jinými slovy, vláda by v souladu s varováním Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost měla vyloučit Huawei z možnosti budovat páteřní síť 5G. Například Poláci už příslušnou legislativu iniciovali. Ohledně nebezpečí čínských technologií panuje v Americe vnitropolitický konsenzus.
3. Vláda se musí jednoznačně hlásit k lidskoprávní agendě v zahraniční politice. Vedle podpory lidských práv a demokracie sem patří i transformační politika. Ta musí být zaštítěna nezpochybnitelnou podporou vládních činitelů. Nesmí docházet k faux pas typu, že náš premiér zablokuje účast opoziční běloruské političky na summitu V4. Američané, ať už demokrati či republikáni, řeší celosvětově mnoho problémů, které mají kořeny v existenci autokratických režimů. A budou je řešit i nadále.
4. Vláda musí brát vážně problematiku vojenské mobility. Jde jednak o dopravní infrastrukturu, o průjezdnost našich silnic a dálnic, výškové podjezdy mostů, jejich nosnost apod. Na tyto záležitosti pamatuje i rozpočet EU v kapitole obrana a bezpečnost a Česká republika z něho také může čerpat. Stojí za zmínku, že premiér Babiš se zasazoval o snížení této kapitoly rozpočtu EU. Dále se jedná o záležitosti legislativní (certifikace a povolení pro průjezd vojsk, ulehčení notifikačního procesu apod.). Je třeba vycházet z toho, že se jedná o infrastrukturu jak vojenského, tak civilního určení. Zdaleka z ní nebude těžit jenom armáda. Příští rok bude přes naše území projíždět vojenský konvoj Defender 2021, jehož cílem je prověřit obranyschopnost východního křídla NATO. Na rozdíl od Defenderu 2020 nepojede do Pobaltí, ale do Rumunska. A přitom obejít Českou republiku nelze. Naší reputaci spolehlivého spojence určitě nepřidá, když se konvoj zasekne v „Ťokově soutěsce“ u Humpolce.
5. Musíme se jako ČR aktivně zasazovat za rozvoj pevné transatlantické vazby. V Evropě bují antiamerikanismus. A to není v našem zájmu. Evropa a USA se začínají rozcházet v pojetí bezpečnostních doktrín. Projevy vidíme třeba u rozdílného přístupu k jadernému programu Íránské islámské republiky, jejíž čelní představitelé se netají plánem „vymazat Izrael z povrchu země“. ČR spolu se zeměmi regionu, jako jsou Polsko, Pobaltí nebo Rumunsko, může hrát pozitivní roli „motoru“ transatlantického přátelství a navázat tak na „masarykovskou“ linii naší zahraniční politiky.
Spojené státy nejsou pro Evropu a Českou republiku jen partnerem, ale i spojencem. S partnerem sdílíme společné zájmy. Třeba ekonomické. Se spojencem ale vedle zájmů sdílíme i společné hodnoty, jako je svoboda, nezávislost, lidská práva a demokracie. V neposlední řadě jsou Spojené státy zemí, které stojí na pevných křesťanských základech (a Abrahámově morálce). Je proto logické, že vztahy s USA – podobně jako vztahy s Izraelem – budou hrát v zahraničně-politickém programu KDU-ČSL vždy významnou roli.
Autor je místopředseda KDU-ČSL, předseda Výboru pro evropské záležitosti PSP ČR
Pozn.: Článek byl napsán před vyhlášením výsledků prezidentských voleb v USA