„Za každým z téměř 25 000 ‚kroužků‘ chci vnímat konkrétního člověka, který mi svým hlasem dal osobní důvěru.“ To jsou slova, která jste napsal na svůj twitterový účet...
Samozřejmě není v mé moci a silách osobně se setkat s každým. Chtěl jsem tímto vyjádřit, že cítím velkou pokoru před důvěrou, kterou mi lidé dali. Poslanecký mandát je služba, to není žádné privilegium ani výsada. Je to pověření od spoluobčanů. Teď, když jsem zvolený, tak jsem tu pro všechny. Pro všechny v Praze, v celé naší zemi a být poslancem má i mezinárodní přesah. Část své pozornosti chci věnovat lidem v tíživé situaci, kteří jsou například pronásledováni v autoritářských režimech. Je to obrovská odpovědnost a uvědomuji si, že se musím rychle zorientovat, připravit se a co nejdříve se pustit do konkrétní práce.

Podařilo se vám skočit z 15. místa pražské kandidátky rovnou do Poslanecké sněmovny. Bylo to pro vás překvapení?
Až tak velké překvapení to pro mě nebylo. Kampaň, ať tu kontaktní, nebo na sociál ních sítích, jsem dělal řadu měsíců. Pravda, s blížícími se volbami jsem byl už trochu unavený – večer jsem byl kolikrát nervózní, o tom by mohla má manželka vyprávět své. Ale asi čtyři nebo pět dní před volbami se v mém nitru rozhostil hluboký pokoj. Klid, který byl racionálně nevysvětlitelný, a nevím, jestli se mi někdy v životě už něco podobného stalo. Kromě toho jsem měl v sobě i hluboké přesvědčení a pevnou naději, že celostátní výsledek voleb dopadne tak, jak nakonec skutečně dopadl. Zároveň jsem měl také silnou předtuchu, že budu zvolen.

Více zde.