Dnes jsou legionáři zbožšťováni a mluví se o nich jako o hrdinech. Nicméně se často zapomíná na fakt, že to byli právě příslušníci zahraničních legií, kteří se museli ve dvacátých letech často vyrovnat s napadáním a opovržením.
Jako malý kluk jsem jezdil několikrát ročně za svou babičkou Pavlou Androvou, rozenou Bohatovou, do Dlouhoňovic, kde jsem prožil nádherné mládí. Babička bydlela v jedné místnosti domu č. 69 (bývalého jejich hotelu u Tomanů), který byl po nástupu komunistů zkonfiskován a jí po smrti dědečka zůstala jen jedna místnost s malinkou kuchyní, odkud byla později také vystěhována do Žamberka, do paneláku nedaleko polikliniky.
Svou babičku jsem miloval, protože byla studnicí znalostí různých příběhů z historie naší rodiny. Jedno z jejích vyprávění bylo i o jejím strýci Karlu Tomanovi (nar. 9. 5. 1889 v Dlouhoňovicích), o kterém se myslelo, že údajně zahynul za první světové války, aby se po šesti letech objevil „zdráv“ zpátky v rodném domě v Dlouhoňovicích. Ale nepředbíhejme.
Více zde.