Ukrajina si dnes připomíná 31. výročí od chvíle, kdy se vymanila ze sovětské nadvlády a stala se nezávislým státem. Zároveň uplynulo pro některé těžko uvěřitelných šest měsíců od vypuknutí otevřeného konfliktu na Ukrajině. Ve čtvrtek 24. února se celý svět probudil do nové reality. Pro mnohé se jednalo o kruté procitnutí z naivního snu o pokojném soužití mezi Ruskem a západními státy.
Pro ty, kdo situaci sledovali opravdu pozorně, to ale nebylo zas až takové překvapení, protože varovná znamení se objevovala už dlouho předtím. Rozhodně totiž nešlo o první případ expanzivní politiky Putinova Ruska. Roztahovačné chování bylo možné pozorovat už dříve. V roce 2008 napadly ruské jednotky Gruzii a pomohly k odtržení Abcházie a Jižní Osetie od Gruzie. Následovala anexe Krymu v roce 2014 a jednostranné odtržení dvou separatistických republik. Málo se připomíná, že na východě Ukrajiny probíhají boje mezi ukrajinskými jednotkami a separatisty a už více než osm let je tedy pro Ukrajinu válka krutou realitou.
Ani jeden ze dvou výše uvedených ruských počinů nevyvolal zvenčí žádnou větší reakci, byť odsouzení ruské akce v roce 2014 bylo o něco silnější. Důsledkem byly před osmi lety mj. i sankce EU na vývoz zbraní do Ruska, které byly ale mnohokrát obcházeny. Bylo ale naivní myslet si, že obsazením Krymu a okrájením Ukrajiny o východní území ruské agresivní choutky skončí. V Česku díky naší hořké zkušenosti z roku 1938 dobře víme, že jakékoli ústupky agresora v jeho jednání jen povzbudí.
Více zde.