/KOMENTÁŘ/: Na významných budovách se třepotají české vlajky, všední stres utichl. Dnes si připomínáme 103. výročí vzniku Československa, a to jako státní svátek. Mnohým může připadat zvláštní, proč stále slavíme vznik státu, který už téměř třicet let neexistuje. Dobré důvody pro jeho připomenutí máme i dnes. Už proto, že vznik nového státu byl jak pro Čechy, tak i Slováky počátkem nové historické kapitoly. Oba národy opět získaly politickou svébytnost a co je důležité dodat, zvláště pro Slováky znamenal vznik Československa i život v mnohem svobodnějších podmínkách než v posledních desetiletích habsburské monarchie, kdy museli čelit silným maďarizačním tlakům. Se vznikem nového celku se pojí také hrdinství legionářů. Právě oni pomohli bez jakékoli nadsázky stát vybojovat. Přestože už společná země neexistuje, odkaz 28. října je pro nás stále živý i nadále.
V nově vzniklém státě si kromě Slováků polepšily také ženy, které mimo jiné získaly volební právo. Už Washingtonská deklarace, o níž bude ještě řeč, výslovně zmiňovala, že „ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mužů.“ Nezůstalo jen u prohlášení a rovnoprávnost byla opravdu zakotvená i v ústavě z roku 1920. Pro srovnání, ženy u nás dostaly volební právo mnohem dříve než ve Velké Británii, kde ke zrovnoprávnění volebního práva mužů a žen došlo až v roce 1928. Ani v dalších letech po skončení druhé světové války nebylo volební právo žen v Evropě samozřejmostí. V Belgii bylo volební právo žen zavedeno v roce 1948 a ve Švýcarsku na celostátní úrovni teprve od roku 1971.
Vzniku státu napomohly nuzné sociální podmínky a epidemie
Vraťme se ale zpět ke 28. říjnu. Historické události obvykle nebývají dílem nějaké náhody a mají více příčin. Ani vznik Československa nebyl žádnou výjimkou. Jak připomíná historik Libor Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů, k rozpadu Rakouska-Uherska a následnému vzniku Československa nemalou měrou napomohly nuzné sociální podmínky, k nimž se přidala epidemie španělské chřipky, kterou se v letech 1918-1920 mělo nakazit až 500 milionů lidí, což byla zhruba čtvrtina celosvětové populace a stále více než dvojnásobné množství ve srovnání s počtem nakažených covidem.
Více zde.