KOMENTÁŘ: Evropa se dlouhodobě potýká s problémem projevit to, čemu se říká „strategická autonomie“. Jedná se o starý problém, se kterým se starý kontinent potýká minimálně od dob studené války. Ani po jejím skončení a s dalším prohlubováním evropské integrace se situace nezměnila.
V roce 1991 si významný belgický politik Mark Eyskens v reakci na roli Evropy v první válce v Zálivu posteskl, že Evropa je ekonomickým obrem, politickým trpaslíkem a vojenským červem. Výrok byl míněný jako nadsázka, ale vcelku dobře popisuje dlouhodobý stav, kde se nachází evropská obrana.
Američané jsou z Marsu, Evropané jsou z Venuše
Americký historik a známý odborník na mezinárodní vztahy Robert Kagan zase vyjádřil na počátku 21. století tento rozdíl ve své knize Americans are from Mars, Europeans are from Venus (Američané jsou z Marsu, Evropané jsou z Venuše). Evropa se po roce 1989 na rozdíl od Spojených států vydala cestou masivního odzbrojování a snižování výdajů na obranu. Dlouho měla tendenci volit jako z nouze ctnost zdrženlivější, či dokonce přímo neochotný postoj k silovým řešením s tím, že při prosazování vlivu je vhodnější užití diplomacie či mezinárodního práva. Tento evropský přístup lze alespoň zčásti pochopit zkušeností s válečnými hrůzami, které kontinent zažil ve 20. století během obou světových válek. Můžeme také říct, že šlo o způsob vymezení se vůči druhé straně Atlantiku.
Více zde.