KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Z médií Senátor Hampl: Kurzarbeit potřebujeme zachovat
Zpět

Senátor Hampl: Kurzarbeit potřebujeme zachovat

Přidáno 21. 7. 2020
Ilustrační foto
Týden

Nečeká nás příjemný podzim. Ekonomická krize velmi tvrdě dopadne na značnou část veřejnosti. „Na podzim udeří ekonomické důsledky,“ potvrdil senátor a někdejší rektor Univerzity Karlovy VÁCLAV HAMPL. V pořadu Jaromír Soukup Live hovořil také o dopadech koronaviru na školství nebo o nebezpečí vysokého státního dluhu.

Předseda ČSSD Jan Hamáček nedávno obvinil senátory, že kvůli cestě na Tchaj-wan dostali pod tlak později zesnulého předsedu Senátu Jaroslava Kuberu (ODS). Úplně mě to zvedlo ze židle, co vás?

Také mě to šokovalo, také mě to nadzvedlo ze židle. V podstatě to vypadá tak, že jsme kolegu Jardu Kuberu zavraždili. Je to samozřejmě úplný nesmysl. Jsem v politice zvyklý na ledacos, ale tohle posunulo laťku do nevídaných výšin. Mám pocit, že se pan Hamáček nakazil paranoiou od svého šéfa ve vládě. Hodně osobně se mě to dotklo, protože nic takového, co naznačuje pan Hamáček, se opravdu nestalo. A to moc dobře vím, že máme teď k řešení hodně důležité věci, jako je například půlbilionový schodek státního rozpočtu.

Žijeme v krizi, která má několik rozměrů: zdravotnický, sociální nebo ekonomický. Vy jste bývalý rektor, jak jsme podle vás zvládli školství při pandemii koronaviru? Co to pro školský systém znamenalo? Co se udělalo dobře, co bylo špatně?

Opravdu obdivuhodně se zachovalo obrovské množství kantorů, kteří velmi operativně zvládli alternativní kontakty s žáky, alternativní výuku. Co naopak nebylo zvládnuto – že jim s tím vůbec nepomohlo ministerstvo školství. Žádná technologická podpora, pomoc, rada, žádná metodologická podpora. Kantoři na to byli sami, eventuálně ředitelé škol, i když ti to v některých případech úplně ideálně nezvládli. To se ale těžko hodnotí, na některé ředitele to bylo příliš velké sousto, mnozí však situaci zvládli obdivuhodně.

Už v dubnu jsem upozorňoval na to, že deset tisíc dětí vůbec nemělo přístup ke vzdělání. A ministerstvo školství pro technickou podporu neudělalo nic. Těch zmatků bylo příliš mnoho.

Na naší 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy jsme se setkali i s jednou zajímavostí. Tam jsou vždycky přednášky dobrovolné, nejsou prostě povinné. Proto se stává, že toho studenti různě využívají, a my jsme zvyklí na to, že přednášíme třeba jenom pro část daného ročníku. Když si ale přednášku mohli pustit z nějakého webu odkudsi, kde zrovna byli, vypadalo to, že se jich přednášky účastní více. Nedělal jsem si žádné přesné statistiky, kolik jich chodilo předtím a kolik se jich zúčastnilo potom, ale vypadalo to tak. Pro mnohé z nich to bylo praktičtější.

Ale pro spoustu rodin jsou chytré telefony nebo počítače příliš drahé, nemají na to prostě peníze.

Souhlasím, to je samozřejmě velmi vážná věc. Na druhou stranu se ukázalo, že uzavření škol je jedním z účinných nástrojů během takové pandemie. Takže se vlastně může klidně stát, že to někdy budeme muset zopakovat. V takovém případě by bylo dobré si velmi rychle vzít ponaučení. Například to, že někteří rodiče takovou situaci zvládají, věnují se svým dětem, mají i peníze na potřebné technické vybavení, prostě to přečkají, i když s nějakou újmou na vzdělání. Ale co se dá dělat. Ovšem jistá část dětí – a ty děti za to opravdu nemohou –, jejichž rodiče nemají potřebný vztah ke vzdělání nebo nemají finanční prostředky, z toho systému může vypadnout. Už za běžného fungování jsou totiž na hraně systému. Při zvláštním režimu pak mají ještě vyšší šanci, že se dostanou mimo. Je to samozřejmě ke škodě celé společnosti.

Protože z nich pak nemohou být lékaři, právníci, dirigenti…

Přesně tak. Jak jste to říkal: ne každý má peníze na chytrý mobil a další vybavení. Dnes už má ale skoro každá škola počítačovou učebnu. Když tedy předem víme, že se instituce zavře, půjčme počítače těm, kteří je nemají. Vždyť je to triviální.

Školství je závislé na státním rozpočtu, ten se má zvýšit na pět set miliard. Ekonomika a zaměstnanost je teď na steroidech, fungují programy, které uměle drží zaměstnanost. Ale jak bude na podzim?

Z mého pohledu je potenciální problém skutečně v tom, že většina těchto nástrojů, jako je program Antivirus a další, je dočasná. U některých to má logiku, u některých nikoli. Například kurzarbeit by systémově měl fungovat trvale. Samozřejmě za jasných podmínek, například za podmínky osobního rozvoje, vzdělávání daného zaměstnance. Na podzim udeří ekonomické důsledky, a pokud se k tomu přidá opětovné zhoršení zdravotní situace, zase budeme narychlo látat problémy. Proto by měl být tento mechanismus, kurzarbeit, nějakým způsobem zachován.

V čele vlády je Andrej Babiš z hnutí ANO, který vlastně nastoupil poté, co policie provedla silový zásah na Úřadě vlády v čele s Petrem Nečasem (ODS). Ve svém důsledku se zhroutil tehdejší systém politických elit.

Způsob, jakým se to stalo, byl vrcholně problematický. Když se to tehdy dělo, musím se přiznat, že jsem si říkal, že se policie konečně emancipovala a je schopna sáhnout i takhle vysoko. Navíc jsem jako rektor byl s paní Janou Nagyovou v určitém pracovním kontaktu a nějak mi to zapadalo. Ale teď se víc a víc ukazuje, že to byl vrcholně problematický krok. Pojistky, aby policie a represivní složky mohly takhle zakročit, musejí být v takových případech ještě silnější. Zpětně se ukazuje, že by slovo puč nebylo úplnou nadsázkou.

Politická současnost a výsledek koronavirové krize jsou takové, že Andrej Babiš posiluje, opoziční strany jsou zatím roztříštěné a jejich vyhlídky nejsou příliš nadějné. Nebo to vidíte jinak? Jaké jsou podle vás politické dopady krize?

Současný stav je podobný jako jinde v Evropě. Krize pomáhá vládám zvyšovat oblibu. Také proto, že se vždycky může ukázat na jinou zemi, kde se na koronavirus umírá ještě více. Co je důležité: ekonomické dopady nás asi skutečně čekají drsné. Zatím tu ale ještě nejsou. Chystáme se masivně zadlužit, takže jedeme na dluh další generace. To, že opozice prozatím nevygenerovala model a osobnost, která by dokázala tento stav zvrátit, je realita.

Možná by bylo dobré uvažovat o nějaké vládě širší koalice, než je menšinová vláda ANO, ČSSD s podporou komunistů. Nedávno jsem z amplionů poslouchal dopis Milady Horákové své dceři a současná ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) jela potupně do sídla komunistické strany žádat o podporu rozpočtu.

Tu symboliku, kterou naznačujete, v tom samozřejmě vidím také. Ale kdybych měl na této situaci vidět alespoň něco dobrého: stále je to důsledek přiměřených demokratických procesů. V zásadě máme to, co jsme si zvolili. Ne že by politická soutěž byla vždycky férová, ale nějaké úplně zřetelné, drsné fauly tady zatím ještě nemáme.

Je čas kvůli krizi sahat na státní výdaje, přičemž zásadní jsou mandatorní výdaje, jako jsou důchody nebo platy?

Myslím, že je potřeba to ještě o jednu věc rozšířit. Řeší se, jak velká sekera se zasekne ve státním rozpočtu České republiky, ale i to, jak velká sekera se zasekne v Evropské unii, které jsme součástí – v dobrém i ve zlém. To bude rovněž náš společný dluh. I tam přitom platí, že se taková podstatná věc řeší velikou rychlostí, takže není dostatek času to pořádně domyslet. U nás jsem například nezaregistroval ani náznak kloudné debaty, co bychom si s těmi penězi počali. To je naprosto esenciální. Když takhle výrazně zadlužíme další generace, měli bychom se skutečně dobře zamyslet, abychom tyto peníze využili takovým způsobem, aby něco přinesly.

Naše povídání nebylo zrovna optimistické, navíc nás čeká těžký podzim. Máte na závěr přece jen něco pozitivního?

Měli jsme nedávno debatu s Michelem Barnierem, což je vyjednávač brexitu za Evropskou unii. Bylo to velmi zajímavé, i když svým způsobem také značně depresivní téma. On to pak zakončil citátem z Jeana Monneta, považovaného za jednoho z otců Evropské unie, který bych si také vypůjčil: „Když se mě ptají, jestli jsem optimista, nebo pesimista, říkám, že jsem odhodlaný.“ Myslím, že by to mohlo být dobré motto na těžkou dobu, která nás teď čeká.

Rozhovor vyšel v časopisu Týden.

kategorie Z médií