Nízký počet žen v rozhodovacích pozicích ve veřejné správě i firmách, nerovné odměňování žen a mužů nebo nedostatek flexibilních pracovních příležitostí i flexibility práce obecně. Takové jsou dlouhodobé české nedostatky, ozývá se už nějaký čas z Evropské unie. A nevaruje pouze Brusel. Poněkud alarmující jsou i čísla, kterými disponuje přímo Česká republika. Za minulý rok to byly častěji ženy, které přicházely o práci. Dohromady jich bylo téměř 60 000. Pandemie navíc zhoršila jejich pozici na trhu práce a ještě prohloubila platové rozdíly oproti mužům.
Není to jen číslo na papíře, jde o 60 000 lidských příběhů – možná jsou mezi nimi také matky samoživitelky, možná vdovy před důchodem, které už nikdo nezaměstná. Možná že o práci přišla i vaše sestra nebo kamarádka. Ty nejrůžovější vyhlídky ale ženy nemají, ani když se jim podaří do práce vrátit. Neúprosná statistika tvrdí, že ženy v Česku mají o 22 % menší platy než muži, což mluví za vše.
Práce a péče o dítě jsou často časově neslučitelné
Pro dítě ve 3 hodiny? Tak to si vezměte půl dne dovolenou. Vsadím se, že tyhle věty už v práci bohužel slyšelo mnoho matek. Právě extrémně nízká flexibilita práce a nemožnost pracovat z domova pak nutí ženy vybrat si, jestli rodina, nebo kariéra. Rozdíly v odměňování pak logicky rostou s věkem. Zatímco u mužů není zatím tak pravděpodobná pauza kvůli rodičovství, ženy musí několikrát za život absolvovat tzv. restart kariéry. A stagnace odměn za práci s tím samozřejmě souvisí. Nakonec, důležitým faktorem je také feminizace špatně placených profesí. Děti se více setkávají s učitelkami než učiteli, to samé platí například pro úřady.
Více zde.