Hlavním pilířem naší bezpečnosti je členství České republiky v NATO. Jak by podle vás mělo vypadat posílení úlohy evropských zemí v Alianci a co je aktuální výzvou právě pro Česko? Jak hodnotíte formát PESCO, který by měl sloužit k prohloubení operační připravenosti zemí EU?
K první otázce bych řekl, že se jedná v zásadě o tři okruhy: Za prvé udržení politické soudržnosti NATO. Vojensky je Aliance nejsilnějším uskupením světa. Hodnocení hrozeb, které určuje bezpečnostní politiku jednotlivých jeho členů, je však odlišné na jižním a východním křídle Aliance a také v Americe a v Evropě. Poté, co zmizela jednoznačná, životní hrozba pro všechny alianční členy v podobě po zuby ozbrojeného Sovětského svazu, je udržení politické soudržnosti těžší. Je to výzva jak pro Česko, tak pro celou Alianci. Důležitou roli v tom hrají právě ministři zahraničí, v tandemu s ministry obrany.
Za druhé, váhu evropských zemí v Alianci posílí, pokud budou dávat na obranu alespoň ona 2 % HDP a také dokážou zvýšit reálnou nasaditelnost svých armád v boji. To si vyžaduje enormní investice do logistického, zpravodajského a zdravotnického zabezpečení. Evropa má bojové síly dost, musí být ovšem schopna ji rychle vyslat do oblasti konfliktu a také ji tam udržet. I zde vidím úlohu ministrů zahraničí, aby přispívali k tomu, že vláda jako celek dokáže občanům vysvětlit potřebu nezbytných investic.
Za třetí, je potřeba neustále kultivovat – a obyvatelům srozumitelně vysvětlovat – princip nedělitelnosti alianční obrany. Česko nesmí mít pochyby o tom, že obrana tří malých pobaltských zemí se bytostně týká i nás. Nedokážeme-li je ochránit proti vnějšímu nepříteli, nebude to neštěstím jenom pro ně. Bude to znamenat konec politické soudržnosti NATO. To by pro Českou republiku, jejíž obrana je jednoznačně postavena na spojenecké vazbě, přineslo zcela zásadní ohrožení bezpečnosti.
PESCO je poměrně složitý unijní koncept s řadou otevřených otázek. Zjednodušeně lze říct, že jakákoliv multilaterální spolupráce evropských zemí vedoucí k efektivnímu pořizování vojenských schopností je vítaná. Ve smysluplných projektech v rámci PESCO je třeba pokračovat. Některé mají i inovativní potenciál, Česko se stalo například koordinátorem projektu v oblasti elektronického boje. Kolektivní obrana Evropy ale je a nadále musí být záležitostí NATO. Tím myslím princip „NATO first“, který je zakotven i ve volebním programu SPOLU.
Více zde.