Pavel Bělobrádek se nepovažuje se za konvertitu ale za věřícího, který začal praktikovat. Pouť, víru i život považuje za cestu, na které přicházejí radosti, starosti i nehody, ale i přes to zlé stojí za to ho žít. Sám je dvacet let vážně nemocný, přesto nepovažuje víru za berličku. Při setkání v malém poutním místě Rokole v podhůří Orlických hor vysvětluje, že věří na zázraky, ale nemyslí si, že zrovna on bude jejich pomocí uzdraven.
„Víra je určitá cesta, pouť, kde máme svoje zastávky. Pouť je vyjádření určité kontinuity svými předky a vyjádření naděje. Má pro mě trošku jiný význam. Pán Bůh moc dobře ví, o co prosíme a co skutečně potřebujeme. My si v Česku přejeme hlavně to zdraví,ale to nejdůležitější jsou dobré mezilidské vztahy. I nemocný člověk může mít krásné mezilidské vztahy, které jeho život obohatí," řekl lidovecký poslanec Pavel Bělobrádek.
Více zde.