KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Z médií Pavel Bělobrádek: Poradil jsem si se spoustou sviní
Zpět

Pavel Bělobrádek: Poradil jsem si se spoustou sviní

Přidáno 10. 12. 2018
Ilustrační foto
Týden

Cítím se vnitřně vyhořelý a opotřebovaný, strana potřebuje nový impuls a energii, které jí dokáže dát jen nový předseda, říká v otevřeném rozhovoru končící šéf lidovců PAVEL BĚLOBRÁDEK. Mluví mimo jiné o možné prezidentské kandidatuře, o tom, že by KDU-ČSL měla do voleb chodit samostatně, nebo vysvětluje, proč nechce podpořit žádného ze současných kandidátů na předsedu

* Po prohraných volbách v roce 2010 jste prohlásil: „Teď už nejsme bratři a sestry, jsme pozůstalí.“ O několik měsíců později jste se stal šéfem KDU-ČSL a ze smuteční hostiny byl docela slušný večírek, ne?

Já jsem to tehdy neřekl v pesimistickém smyslu – že to zabalíme, zhasneme a odejdeme –, myslel jsem to tak, že je potřeba nastoupit do nějaké úplně nové fáze. A myslím, že se to povedlo, došlo ke generační obměně. Teď musejí přijít další. Nemyslím si, že by těch uplynulých osm let byl nějaký velký večírek, ale povedla se unikátní věc – vrátili jsme se zpět. Tím pádem je moje mise v podstatě splněna a strana potřebuje nějaký nový impuls a energii. Proto jsem se zcela racionálně rozhodl odejít a jsem přesvědčen, že pro stranu je to dobře. Ve fotbale je to podobné – když přijde nový trenér, dokáže tentýž tým často podat úplně jiný výkon.

* Vy už lidovcům nové impulsy dávat nedokážete?

Ne.

* Jak to?

Já už mám svoje stereotypy a zlozvyky, už jsem spoustu lidí naštval. Jen změna nám přinese novou kvalitu. Navíc se po těch osmi letech cítím vážně vnitřně vyhořelý. Kdo byl někdy dlouho v manažerské funkci, asi mě chápe. Už jsem o tom, zda mám pokračovat, v minulosti několikrát přemýšlel. A úplně upřímně, kdyby nebylo půl roku před volbami, nekandidoval bych už na posledním sjezdu. Je to prostě racionální rozhodnutí, vidím, že už nepřináším, co bych měl. Pocit vnitřního vyhoření a opotřebování je příliš silný a neumím si představit, že by mě ještě něco nakoplo. Chci být se ženou a dětmi a tohle je optimální čas. V blízké době nebudou volby do sněmovny, strana je stabilizovaná, nejsme ve vládě. Je to ta nejlepší chvíle.

* Nedávno jste na Twitteru sdílel pár titulků, které před osmi lety ohlašovaly vaše zvolení. „Strana lidová vykročila vstříc svému zániku. Bělobrádek předsedou“, „Porážel svině na jatkách, teď má z bažiny vyvést lidovce“, „KDU-ČSL má spasit nemocný řezník Bělobrádek“. To se asi nečetlo moc dobře, že?

Bylo to velmi nepříjemné, viděl jsem, jak povrchní někdy komentáře bývají. Byl jsem senzace. Mám rád, když se slovům dává správný obsah, a dodnes jsem překvapen, že tak rezonovala slova svině a dobytek. Jsou to spisovná slova, koneckonců v Matoušově evangeliu o sviních mluví i Ježíš. Příjemné nebylo ani to, že mě někdo nazval řezníkem, nebo se psalo, že jsem porážel svině na jatkách. Ani jedno není věcně pravda. Je to jako by o architektovi napsali, že je zedník nebo přidavač. Hned jsem tedy viděl, že to bude ještě velká zábava. A ukázalo se, že to tak je.

* Bezprostředně po vašem kandidátském projevu se začalo mluvit i o vaší nemoci – roztroušené skleróze. Říkal jste, že jste dlouhodobě stabilizovaný, ale projevila se někdy, limitovala vás?

Pokud se nepletu, já jsem se o té nemoci ve svém projevu nezmiňoval, byl jsem na ni dotázán z pléna při jakémsi grilování. Nepovažoval jsem to za úplně korektní, ale bylo dobře, že to zaznělo. Ta choroba samozřejmě na výkon mé funkce vliv měla. Nezbylo mi nic jiného než dělat skutečně jen to, co jsem považoval za podstatné. A zvýšená výkonnost šla na úkor něčeho jiného, v mém případě to odnášela rodina. Kdybych byl zdravý, vypadalo by to jinak. Ale zase bych pravděpodobně nebyl předsedou strany, protože jsem se na politiku dal proto, že mě ze zdravotních důvodů šikanovali v práci. To je velmi paradoxní.

* Jak roztroušená skleróza konkrétně ovlivňuje výkon funkce vrcholného politika?

Především je strašidelná nepravidelnost té práce. Dát řád každému dnu je strašně obtížné – vláda, sněmovna, strana, zahraniční cesty. Už jen to, že máte třeba tři kanceláře na různých místech, je občas dost složité. Nemáte čas vůbec na nic, na žádnou zábavu či oddech, což by samozřejmě pomohlo. Jste pořád pod tlakem, pořád se musíte k něčemu vyjadřovat. Někdo vám řekne, že by mu stačila půlhodina. Ale vy nemáte čas dát půlhodinu ani premiérovi – a on vám. Spoustu věcí jsem chtě nechtě musel přeložit na své kolegy. Manželce jsem často kytku nekoupil, ale pověřil jsem sekretářku. V tomto kolotoči jsou všichni politici, je to nepřenositelná zkušenost. A patří k tomu samozřejmě i velká závist, vyhrožování a útoky na rodinu. Andrej Babiš brečí, ale i mně vyhrožovali, že mi prostřelí hlavu nebo že mé děti zaklepou nožičkama. S tím jsme se setkali všichni, jen jsme nebrečeli. To je dnes strategie většiny těch nejmocnějších lidí na světě a ve státě – hrají si na chudáčky. Specifikum té nemoci je v tom, že si nemůžete jít zaběhat, zacvičit. Toho já už nejsem schopen. Zkrátka jsem musel velmi vážit čas. Nemoc mě naučila neřešit blbosti. V lednu budeme s tou chorobou slavit osmnáct společných let a naštěstí má u mě poměrně mírný průběh. Navíc myslím, že mi pomáhá i určitý životní optimismus a nadhled.

* Na bilancování máte ještě pár měsíců čas. Ale přemýšlel jste už, co se vám povedlo a co byl naopak průšvih?

Můj největší úspěch jednoznačně byl, že jsem se oženil se svou manželkou. A neúspěch? Celá kauza kolem předvolební koalice s hnutím STAN. Jsem přesvědčen, že jsem tehdy měl být razantní a rovnou říct, že bychom do toho jít neměli, protože na to bylo málo času. Nicméně jsem se nechal takzvaně ukecat. Nakonec se však ukázalo, že ten projekt životaschopný nebyl. Tam jsem měl určitě projevit větší „leadership“. Jinak budu asi navždy historicky spojen s tím, že jsme byli první strana, která se dokázala vrátit do sněmovny. Ale to nebyla pouze má zásluha. A měli jsme také hodně štěstí.

* Dostal jste sice KDU-ČSL zpět do sněmovny, ale když se podíváte na poslední dva průzkumy, v jednom skončili lidovci těsně nad pětiprocentní hranicí a v jednom už pod ní, takže by ze sněmovny možná znovu vypadli. Nepřipadáte si jako kapitán, který opouští potápějící se loď?

(Smích.) Je potřeba vidět dlouhodobý trend, byly i průzkumy, které nám dávaly přes šest procent. Vše je to v rámci statistické chyby. Je potřeba říct, že dramaticky neklesáme, ale bohužel ani nerosteme. Jsme stabilní, když to řeknete pěkně, anebo stagnujeme, když to řeknete nepěkně. I z toho důvodu si myslím, že to, co nám může pomoci, je nový předseda.

* Co všechno bude muset udělat, abyste začali růst?

Musí přinést novou energii, dynamiku, naději, přístupy. Já nechci být ani v předsednictvu, abych do toho novému předsedovi nekecal. Budu kandidovat do celostátního výboru. Bude na novém předsedovi, co se stranou dokáže udělat. Ale už to, že přijde nová tvář, která bude mít jiný komunikační styl, bude mít jiná a nová témata, bude jinak vystupovat, by nás mělo posunout. Ukazuje se, že nové strany mají vždy výhodu, to samo o sobě je přidaná hodnota. My budeme mít v lednu výročí sta let od založení strany. A myslím, že nový předseda by měl přinést něco, čemu se v byznysu říká rebranding či refreshing – dát novou tvář tradiční značce. Já si samozřejmě nemyslím, že strana je byznysový projekt či firma, od toho jsou tu jiní, ale jisté oživení mi smysl dává. Rozhodně to není tak, že opouštím potápějící se bárku. Přebíral jsem stranu ve chvíli, kdy většina komentátorů a politologů předpovídala, že lidovci skončili. A podívejte se o osm let později. Já v životaschopnost KDU-ČSL nadále věřím.

* Jestli to není trochu moc očekávání od nového předsedy. V současné době jsou ohlášeni tři kandidáti, ale nejvýraznější je možný čtvrtý – senátor a hejtman Jiří Čunek, který se o své kandidatuře teprve rozhodne. Dovedete si ho představit jako svého nástupce? To by byl obrat o sto osmdesát stupňů, ne? Ale možná i ten vámi zmiňovaný nový impuls…
Výsledek kandidatury Jiřího Čunka na minulém sjezdu mluví za mnohé. On tehdy kandidoval kvůli neomezenému prostoru pro proslov. A jsem přesvědčen, že pokud bude příští rok kandidovat znovu, bude to z téhož důvodu. Musí mu být jasné, že je sice výrazná osobnost, ale jeho názory ve straně jsou zcela marginální. Byla by to jen ta samá propagace. Každá zmínka v médiích je pro něho dobrá.

* A co již ohlášení kandidáti, tedy poslanci Marian Jurečka, Jan Bartošek a Marek Výborný?

Je pozitivní, že se jich našlo více. Abych byl upřímný, není to tak, že by se objevil někdo, u něhož by si všichni řekli: Paráda, tohle bude nový předseda. Důležité je, aby se naše strana, která je mimořádně konsolidovaná, nerozhádala. Když občas nějaký komentátor píše o křídlech v KDU-ČSL, vždy říkám, že je to úplná blbost. Žádná křídla tu nejsou. Je jen solitérní Jiří Čunek. Vidíme, jak smrtící je dělení v sociální demokracii. V minulosti to bylo i u nás a zcela nás to vnitřně ochromilo. Já jsem na žádném sjezdu nikdy neřekl, koho bych chtěl do předsednictva, a nebudu to dělat ani teď se svým nástupcem. Nechci dávat nikomu polibek smrti. Navíc by si to mezi sebou měli rozdat sami a já jim to nechci pískat. Na tu soutěž se ale velmi těším a myslím, že by v jejím závěru měli všichni tři zasednout ve vedení KDU-ČSL.

* O dřívější spolupráci se Starosty a nezávislými jste mluvil jako o chybě. Na konci listopadu zkrachovala jednání mezi vámi, TOP 09 a hnutím STAN o spolupráci do evropských voleb. Vašimi slovy ta jednání možná přímo chcípla…

(Skáče do řeči.) Uhynula. Tak je to u zvířat odborně správně. Výraz chcípnout je mi neférově podsouván. Uvedl jsem ho tehdy poslední ve výčtu, a ještě v závorce. Případně zdechla, pošla.…

* Jasně. Proč ale? Nebyla by to cesta k lepšímu výsledku?

Sčítání preferencí jednotlivých stran ještě neznamená, že takový bude skutečný výsledek voleb. Řada voličů topky nebo STAN nikdy nebude volit nic, v čem bude figurovat KDU-ČSL. A mnoho našich voličů zase nedá hlas liberálním projektům, jimiž TOP 09 a STAN jsou. Tam se ideově dost rozcházíme. Takže bychom v součtu hlasy spíše ztratili. Navíc není žádným tajemstvím, že jejich voliči nás v mnoha případech nebudou volit kvůli Jiřímu Čunkovi a naši například TOP 09 zase kvůli Miroslavu Kalouskovi. Mohou mě kritizovat, že jsem pragmatik a počítám koryta, ale proč bych měl dělat něco, u čeho vím, že budu mít horší výsledek? Pokud tu dnes všichni říkají, že se musíme spojit jako proevropské demokratické strany, spojme se ještě s Piráty, v zásadě i s ODS, dokonce možná se sociálními demokraty a udělejme jednotnou kandidátku Národní fronty proti Andreji Babišovi. Slyšíte, jak je to směšné? Dnes mnozí novináři, kteří jásali při vzniku TOP 09 a radovali se, že ti smradlaví, konzervativní, středověcí lidovci půjdou konečně ke dnu a že zkorumpovaná, stará, klausovská ODS s Topolánkem končí, kteří měli radost, že se v Česku dezintegroval pravý střed, teď volají po jeho integraci. Že je dnes situace jiná? V čem? Být proti Babišovi opravdu nestačí. To od nás není žádná pomsta, ale racionální úvaha, že tohle naši ani jejich voliči většinově nechtějí.

* V MF Dnes nicméně minulý týden vyšel článek, že byste se do budoucna mohli spojit v nějaké úzké spolupráci s ODS. Jako to například v Německu mají CDU/CSU. O tom vážně uvažujete?

Ten článek byl velmi zmanipulovaný. Bavili jsme se o řadě možností, toto je jedna z hypotetických, a udělalo se z toho, že už se něco chystá. Konkrétně že to chystá Marek Výborný. To je nesmyl. Je to pouze něčí konstrukce a pro nás to nyní není téma. Já to vidím tak, že úkol nového předsedy je, abychom měli sedm osm procent v průzkumech a šli do sněmovních voleb samostatně.

* Mluvili jsme o vašich preferencích. V týchž průzkumech má hnutí ANO po krymské kauze premiéra Andreje Babiše téměř třiatřicet, respektive šestatřicet procent hlasů. Co tomu říkáte?

Je to další potvrzení, že Antibabiš nefunguje. Velká část lidí neslyší na racionální argumenty, ale na emoce a marketing, což není nic nového. Proto jsou schopni nakupovat hlouposti na teleshopingu nebo chodit na předváděcí akce. A tito lidé chodí také k volbám. Andreji Babišovi přesně tato strategie, kdy je plačtivý a všichni mu ubližují, skvěle vyhovuje. Své děti do toho zatáhl sám, sám křivě přísahal na jejich zdraví, ale lidem je to jedno. A že někdo říká, že možná ukradl padesát milionů? Také jim to je jedno. Souhlasím s tím, že je potřeba hnutí ANO porazit ve volbách, jenže ty podmínky bohužel nejsou rovné. To je jako říkat, že nacisty či komunisty měli v roce 1933 či 1946 porazit ve volbách. Nicméně útoky na Andreje Babiše jako na osobu prostě nic nepřinášejí, jen se tím utvrzuje jeho jádro.

* Nelitujete teď, že jste před pěti lety pustili Babiše do vlády?

Ne, nevnímám to jako chybu. Vůbec jsem tehdy netušil o nějakém Čapím hnízdě. Tehdy se mluvilo jen o tom, že je veden jako spolupracovník StB, to bylo vše. Já jsem ho v zásadě neznal. Jestli byla něco chyba, tak to, že když se rozjela kauza Čapí hnízdo, měli sociální demokraté zavelet a ANO vyhodit z vlády. Mluvil jsem o tom s premiérem Bohuslavem Sobotkou, ale on to neudělal. Odchod KDU-ČSL by nic nevyřešil.

* Když jste ohlásil plánovaný konec ve vedení lidovců, řekl o vás například Mirek Topolánek, že taková osobnost přichází do politiky jednou za deset let. Nebojíte se, že až za tři roky skončíte i ve sněmovně, začtete se nudit?

To rozhodně ne. Ale potřebuji teď vyděsit naše současné kandidáty, kteří mají vedení strany jen na dva roky: za dva roky bude nový sjezd a nové volby. Já si v Náchodě budu objímat stromy a třeba se vrátím.

* Ptám se i kvůli tomu, že když se objevila informace o státním vyznamenání pro Michala Davida, odpověděl jste: „Je to věc prezidenta a tím já nejsem. Zatím.“ To byl jen další vtípek, nebo reálně uvažujete o kandidatuře na prezidenta?

Já to samozřejmě zvážím, ale myslím si, že by bylo lépe pokračovat v té tradici Václava Klause a Miloše Zemana – tedy nejdříve premiér, potom prezident (s úsměvem). Tak nebo tak ale z politiky zatím neodcházím.

* Mluvili jsme o vašem nástupu do čela KDU-ČSL. Nejvíce mě z té doby zaujal titulek: „Poradil jsem si už se spoustou sviní“. Platí to i po osmi letech v politice?

Já myslím, že ano. Poradil. Politika je věrným obrazem společnosti. Kdybychom byli všichni charakterní, skvělí a svatí, budou takoví i politici. Za těch osm let jsem skutečně narazil i na lidi podivných charakterů a chování. Jsem ale přesvědčen o tom, že ač jsem naskočil jako nezkušený člověk, přesto jsem si s nimi nezadal. Jsou věci, které se mi nepovedly a lituji jich, ale nemám se za co stydět. Jak je to v Písmu, kde ďábel pokouší Ježíše a říká mu: „Toto všechno ti dám, když se mi pokloníš“, tak to je i v politice. Bible je velmi moudrá, protože nehovoří o Bohu. Mluví o tom, jaký je člověk. A ten je pořád stejný. Jde jen o to, aby se každý snažil změnit k lepšímu hlavně sám sebe.

***

 

Pavel Bělobrádek (41)

Vystudoval Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně a bezpečnostní a krizový management na CEVRO Institutu. V roce 2004 vstoupil do KDU -ČSL, v roce 2010 byl zvolen jejím předsedou. Před volbou uvedl, že má roztroušenou sklerózu, ale jeho stav už je deset let stabilizovaný. Od roku 2013 je poslancem a v letech 2013 až 2017 byl místopředsedou vlády pro vědu a výzkum. Na podzim neúspěšně kandidoval do Senátu. Ještě před začátkem sčítání hlasů oznámil, že v březnu skončí v čele lidovců. Je ženatý, má syna Josefa a dcery Anežku a Marušku.


NEMOCNÝ ŘEZNÍK? Pro Bělobrádka bylo krajně nepříjemné, když se o něm po jeho zvolení do čela lidovců psalo jako o řezníkovi, který porážel svině na jatkách. „Není to pravda. Je to, jako by o architektovi psali, že je zedník nebo přidavač,“ říká.

SOLITÉR. Senátor a hejtman Jiří Čunek je výrazná osobnost, ale jeho názory jsou podle Bělobrádka ve straně zcela marginální: „Křídla v KDU-ČSL nejsou, to je úplná blbost. Je jen solitérní Jiří Čunek.“

ANO PRYČ Z VLÁDY. Šéf lidovců tvrdí, že byla chyba nevyhodit hnutí ANO z vlády poté, co se rozjela kauza Čapí hnízdo. Prý o tom mluvil i s tehdejším premiérem Bohuslavem Sobotkou.

Foto autor| Foto: Robert Sedmík, ČTK, Profimedia

kategorie Z médií