KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Z médií Pavel Bělobrádek: Kam směřují čeští lidovci?
Zpět

Pavel Bělobrádek: Kam směřují čeští lidovci?

Přidáno 6. 3. 2019
Ilustrační foto
Katolický týdeník

Koncem března si KDU-ČSL zvolí nové vedení. Minulý týden už strana zahájila kampaň před volbami do Evropského parlamentu. Kde se na naší i evropské politické scéně nachází místo pro stranu, která letos oslaví 100 let své existence? Svůj pohled nabízí odstupující předseda strany Pavel Bělobrádek. 

Křesťanská demokracie je jedním z hlavních proudů evropského politického myšlení. V České republice však je specifi cká situace. Zdaleka za to nemůže jen nižší religiozita obyvatel. ČSL vznikla před sto lety jako strana sjednoceného politického katolicismu. Měla bránit katolíky vůči vymezování se, podezřívavosti a přezíravosti nové republiky, které se symbolicky dají připomenout stržením mariánského sloupu v Praze, heslem „pryč od Říma“ a vznikem Československé církve. Role a pozice Lidové strany se v průběhu první republiky měnila, až vyvrcholila za války v Londýně, kdy se Jan Šrámek stal předsedou vlády a úzce spolupracoval s prezidentem Benešem. Až moc, chtělo by se říci, protože Košický program a vznik Národní fronty byl prvním krokem k zániku skutečné demokracie v osvobozeném Československu. V době vlády KSČ a jejího mocenského převzetí ostatních stran pak ČSL plnila roli fíkového listu, zároveň ale postupem času i legální opozice. Pravda, z velké části karikované na náboženský spolek. Nádech svobody a vzdoru je nejen příběhem let 1968–69, ale zejména Obrodného proudu na konci osmdesátých let. Strana se dlouhodobě připravovala na pád totality a na skutečnou pluralitu a svobodnou politickou soutěž.
Občanské fórum původně nemělo kandidovat ve volbách. Mnozí členové strany ho zakládali po celé republice, aby s překvapením po pár měsících zjistili, že si budovali konkurenci. Aféra Bartončík pak vše dorazila. Vznik především ODS a ODA a následný rozchod s KDS pak znemožnil ČSL vznik široce rozkročené středopravé strany se sociálním akcentem pro pracovité a prorodinně založené voliče, kterou v Německu zastává CDU/CSU. Strana se naopak ocitla v roce 1992 ve složité situaci, kdy nedosáhla ani na 6 %. Trpělivou prací se podařilo postupně dosáhnout až na 9 % v roce 1998. Přesto jsme to byli právě my, zejména díky předsedovi Josefu Luxovi, kdo v Klausových vládách dokázal jeho tehdy třeskutě liberální a mravně relativistické politice dodávat konzervativní a morální rozměr. 
KDU-ČSL nikdy ve své historii nebyla stranou, která by byla vůdčí silou politického systému. Přesto byla v době svobody vždy státotvorná a nesmírně důležitá. Plnila roli středové strany, která byla sociálním svědomím pravicových vlád a zodpovědným hlasem ve vládách levicových. Zároveň ale byla coby menší středová strana pod tlakem bipolarity i posměšků od aktérů obludné opoziční smlouvy, jejíž důsledky cítíme dodnes. Snahy o spojení s jinými subjekty pak narážely na nechuť voličů. I ambiciózní projekt Čtyřkoalice, který rezultoval v koalici s US-DeU, přinesl nakonec z výsledku zklamání. Ukazuje se, že odpor ke „katolické straně“ je pro mnoho voličů větší, než odhodlání volit subjekt s naší účastí. Po přijetí „církevních restitucí“, které odmítá většina společnosti, negativní nálada jen vzrostla. 
KDU-ČSL je napadána, že je konfesní stranou křesťanů pro křesťany, z druhé strany ale i za údajný nedostatek konzervatismu. To, o co jsem se vždy snažil, je proměnit tyto nevýhody ve výhodu. Ukázat, že jsme stranou, která pevně stojí na křesťanských hodnotách, a zároveň že jsme stranou zdaleka nejen pro ty, kteří chodí do kostela. Že právě díky křesťanskodemokratickému přístupu umíme přicházet s věcnými a dobrými řešeními problémů občanů. Že jsme stranou lidí, kteří v praktické politice užívají jak morálku, tak rozum. Že se nezaměřujeme jen na některé sociální skupiny a ostatní neřešíme. Nám jde o obecné dobro, které vidíme v lidské důstojnosti každého jedince. 

Kam patříme a na čem trváme? 

Nedokázali jsme sice zaujmout místo catch-all party (strany pro všechny voliče – pozn. red.), ale nejsme bez vlivu a nesmíme se vzdávat: V první řadě našich křesťanských hodnot, v druhé řadě naděje, že pro ně získáme více spoluobčanů. Momentální politická situace je špatná, hodnoty jako svoboda, vláda práva a spravedlnost jsou v ohrožení. Na druhé straně se však zvedá občanský odpor, který musíme umět podchytit. Zároveň po letech budování liberální sobecké společnosti roste poptávka po konzervativních hodnotách, po silnější roli rodiny, po lidské důstojnosti, po společenství, v němž „nikdo není ponechán sám“. Nesmíme tento přirozený návrat lidí ke kořenům přenechat v péči extremistů, kteří ho zneužívají k rozdmýchávání strachu – a ten obracejí proti sjednocené Evropě. 
Jako proevropská a konzervativní strana musíme tvrdošíjně prosazovat naše řešení založená na hodnotách křesťanské demokracie, i když nejsou většinová. Válčíme na několika frontách. Doma soupeříme se stranami, které nám berou křesťanské voliče, a zároveň chceme oslovit nevěřící, leč rozumně a mravně myslící lidi. Vedeme také boj s národovci a proruskými exponenty. V Evropě chceme posílit křesťansko-demokratický étos. Spojence máme zejména v bavorské CSU a rakouských lidovcích, tedy někde mezi liberálním křídlem a FIDES. Doma se chceme zasloužit o návrat hodnotové a racionální proevropské politiky. Když uspějeme, budeme moci doma i v EU udělat mnohé. 
Nechceme cynicky vyměnit úspěch ve volbách za módní, momentálně populární témata a jejich falešná řešení. Pravda se nedá odhlasovat. Pro nás i uprchlík má lidskou důstojnost, stejně tak jako nenarozené dítě. Manželství v našem kulturním prostoru nemá být definováno ani jako mnohoženství, ani jako svazek dvou libovolných osob. Nehodláme lákat lidi na marketing a řídit stanoviska podle emocí v médiích. Musíme leccos i strpět, obětovat okamžitý úspěch dosažitelný rezignací na vlastní přesvědčení. Řečeno s Petrem Pithartem, „bez obětí je politika jen kšeftování s funkcemi“. Jsme pevně zakořeněni v hodnotách. Jako každý můžeme samozřejmě individuálně selhat. Ale vždy budeme stranou zodpovědné solidarity a naděje, která přebíjí strach. Politiku bereme jako službu a přistupujeme k ní v duchu křesťanského pravidla „Modli se a pracuj“: S vírou v srdci a s rozumem v hlavě.

kategorie Z médií