Strávila jsem na Ukrajině 6 dnů – od 23. dubna do 28. dubna 2023. Nyní přemýšlím, jak se naplnil účel naší cesty. Ráda bych se proto s vámi – čtenáři Katolického týdeníku – podělila o vzpomínky i úkoly, které jsem si odvezla. Chtěla bych moc poděkovat Arcidiecézní charitě Olomouc (ACHO) za pomoc s organizací celé cesty. Všechny naše schůzky ukázaly, že ACHO, Charita ČR a obecně Česká republika mají na Ukrajině velmi dobré jméno. Vědí, že přicházíme s konkrétní pomocí a že ji myslíme vážně. Já na Ukrajině neřešila dodávky zbraní, tanků a munice, to není v mojí kompetenci. Řešila jsem konkrétní pomoc – pomoc do sociálních zařízení, do dětských domovů, do škol. Spolupráci mezi ukrajinskými a českými městy. Dokud válka neskončí, musíme pomáhat i ukrajinským dětem, rodinám a sociálním zařízením. Intenzivně jsem se věnovala situaci unesených ukrajinských dětí do Ruska. Podle oficiálních odhadů se jedná o 19 000 dětí. Rusko chce zničit budoucí generaci Ukrajiny. Proto chci řešit s Evropskou komisí a kolegy v Evropském parlamentu naše větší zapojení do pomoci a ve spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi pomoc při návratu unesených dětí. poslankyně Evropského parlamentu.

Přesvědčila jsem se o velkém zapojení a důležitosti řeckokatolické církve a Charit v této krizové situaci. Říkám si, že lidem na Ukrajině by bez církve a Charit bylo mnohem hůře, možná by mnohem více trpěli. Například ve Lvově, kde jsem se setkala s místním metropolitou otcem Ihorem Vozniakem, církev poskytuje domovy pro sirotky a vysídlené osoby i psychologickou a lékařskou pomoc. Pro vysídlené děti hledá odbornou péči a nové rodiny. Mimořádně na mne zapůsobily aktivity Charity ve Chmelnyckém, kde pro prchající děti a jejich rodiče vybudovali speciální rehabilitační centrum, psychologické poradny a teď se snaží získat finanční prostředky na hostel pro maminky, jejichž děti prochází rehabilitací. Z tamní kuchyně rozvážejí jídlo stovkám potřebných.

Více zde.