KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Z médií Marian Jurečka: Babiše nikdo nenutil, aby přestal podnikat. Jako premiér ale musí makat pro lidi, ne
Zpět

Marian Jurečka: Babiše nikdo nenutil, aby přestal podnikat. Jako premiér ale musí makat pro lidi, ne pro své firmy

Přidáno 3. 3. 2020
Ilustrační foto
ctidoma.cz

Jakou cestou půjde KDU-ČSL pod vedením nového předsedy Mariana Jurečky? Co myslí tím, že zavede „primárky“ a otevře stranu veřejnosti? Jak to má se spoluprací s hnutím ANO a jak se dívá na střet zájmů premiéra Andreje Babiše? Nejen o tom jsme si povídali v exkluzivním rozhovoru s mužem, který se nebojí usednout za kombajn a stejně tak k obrazu svému měnit stranu s více než stoletou historií.

Pane Jurečko, předsedou strany jste pár týdnů, bylo to hodně hektické období?
Bylo, ale ne tak hektické, jaké jsem zažíval během čtyř let, kdy jsem byl ministrem zemědělství. Diář tak narvaný není. Den začínám mezi sedmou a půl osmou ráno, poslední schůzky mám většinou kolem osmé, nejpozději v devět večer. Pak samozřejmě ještě čas na procházení si materiálů a přípravu na další den. Není to tak, že by si předseda strany sedl do auta a jezdil na schůzky s chlebíčkem v ruce.

Počkejte, ale to vám toho volna moc nezbývá, ne? Neumím si tedy úplně představit, jak to mohlo být ještě horší...
Tak zase z toho nedělejme, že pracuju 24/7, tak to není. Člověk si musí umět volno najít, já se třeba snažím trávit víkendy doma s rodinou. Přeci jen máme pět dětí, což pro manželku není jednoduché, když já jsem přes týden v Praze. Většinu víkendových akcí tak odmítám. Pokud to jde, chci být v pátek večer doma a naplánovat si víkend s rodinou. Stále bydlíme na vesnici, takže to samozřejmě není jen o zábavě. Teď jsme například s kluky řezali stromy, člověk jim také chce ukázat, jak se nějaké věci dělají.

Takže se dá říct, že jste v Rokytnici stále ještě farmářem?
Pořád máme 22 hektarů, na kterých hospodaříme a snažíme se je udržet, aby měl člověk možnost se na pole dostat alespoň o víkendech nebo o prázdninách. Snažím se občas za kombajn sednout, protože manuální práce mě baví. Navíc si myslím, že politikům troška dřiny a kontakt s realitou dost chybí. I celkový pohled na problémy, které lidi trápí. To z kanceláře nezjistíte. Když jste na sobě neměli holínky a určité situace si nezažili na vlastní kůži, těžko se do toho vžijete.
 

Což je asi velká výhoda vesnického života...
Určitě, já jsem na vesnici vyrůstal. Sám jsem z pěti dětí, v deseti jsme rozebírali motorky a zase je dávali dohromady, prováděli jsme spoustu klukovin. Zároveň jsem ale dvanáct let podnikal jako soukromý zemědělec, takže chápu, co znamená, když vám někdo nezaplatí fakturu a vy nemáte na zaplacení DPH. Řešíte, jak doma zaplatíte elektřinu a tak dále. Prošel jsem si tím. Takže když teď za mnou chodí lidé řešit problémy s přístupem finančních úřadů a zadržováním vratek, tak věřte, že je chápu. Jsou to trable, kvůli kterým může skončit podnikání, rozpadnout se manželství nebo přijít o děti. To není žádná legrace.

Máte teď jako lídr strany potřebu ji měnit k obrazu svému, nebo pokračujete v tom, co vám předal pan Výborný?
Mám ambici KDU-ČSL daleko více otevřít veřejnosti. Vyzývám lidi, kteří třeba nemají chuť být členy, zároveň je jim ale blízký náš pohled na svět a hodnoty, na kterých stavíme politiku, tak ať nás kontaktují. Snažíme se s lidmi mluvit, dobré věci chceme aplikovat a i díky těmto podnětům změnit fungování země. Takže chystám něco jako polootevřené „primárky“, kdy by lidé mohli nominovat sebe nebo někoho ze svého okolí na kandidátky, mohli by na nich ovlivňovat pořadí apod. Chci z té více než stoleté strany, která má spoustu předností, ale i nedostatků, udělat stranu, která sice na historii dokáže stavět, ale také ukáže moderní, přátelský a efektní přístup k veřejnosti.

Nemůže se to otočit proti vám? V našich končinách to může být docela ošemetná věc.
Ano, uvědomuji si to. Ale řekl jsem už před sjezdem, že jsem nepřišel dělat jen nějakou údržbu. Když už to má stát kus mého života i s negativními dopady do mé rodiny, na mé děti, tak zároveň chci, aby se věci posunuly dopředu. Jsme ve 21. století, musíme na to reagovat. Dnes je společnost nastavená tak, že lidé nechtějí vstupovat do stran. Zároveň však mnohým z nich není lhostejné, co se tu děje. Například aktivita Milion chvilek ukázala, že velké množství lidí je ochotno se zvednout, obětovat den a přijet do Prahy projevit svůj názor. A já bych rád nabídl to, že to jde i jinak než jednou za čas dorazit na Letnou. Dají nám k dispozici své zkušenosti, názory a společně se pokusíme měnit věci k lepšímu.

Více zde.

kategorie Z médií