V Česku je 300 tisíc uprchlíků. Kolik jich ještě můžeme reálně přijmout?
Jsme v situaci, která tu od druhé světové války nebyla. Kdybychom se bavili o akutní, provizorní pomoci, rozhodně jsme schopni na pár týdnů zvládnout ještě větší počet lidí. Z hlediska zajištění komfortu, vzdělávání a sociálního systému už moc prostoru ale nemáme.
Nemáte stanovený strop, kolik lidí sem může maximálně přijít, abychom se o ně byli schopni alespoň základně postarat?
Takhle si tu otázku nemůžu pokládat. Předpokládám, že Velká Británie a Winston Churchill si taky ve 40. letech nestanovovali, kolik lidí utíkajících před Hitlerem k nim ještě může přijít. Dělali maximum pro to, aby zvládli příchozí uživit, zapojit do obranných operací. My jsme v podobné situaci. Máme udělat maximum pro to, abychom to dokázali zvládnout a nezapomněli na naše občany, na bezpečí a na ekonomické souvislosti. Vedeme teď intenzivně jednání a věřím, že se budeme moct spolehnout na podporu z Evropské unie, abychom náklady, které nyní jdou na vrub státnímu a krajským rozpočtům, měli v příštích měsících pokryty z evropského rozpočtu. Nebo alespoň významnou část.
Jednáte s dalšími zeměmi o přerozdělování?
Ne, my po povinných kvótách ani nevoláme. Pro nás je důležitá realokace v rámci České republiky. Máme extrémně zatíženou Prahu, střední Čechya Jihomoravský kraj. Ale třeba můj domovský Olomoucký nebo Zlínský kraj kapacitu mají. I v předškolním vzdělávání, ve školách a ubytování. Pro nás je teď důležité s uprchlíky pracovat a vysvětlit jim, že nemůžou zůstat jen v Praze, pokud se tu chtějí integrovat a adaptovat. Musí se přesunout do jiných částí země. Nemůžete ale Ukrajincům, kteří sem přijdou za někým z rodiny, říct, že kvůli kvótám musí do Španělska. Já teď volám hlavně po ekonomické solidaritě, aby nám lidé pomohli. Všichni občané udělali obrovský kus práce, na který můžeme být hrdí.
Více zde.
Článek vyšel dne 25. 3. v MF Dnes.