Jak se díváte na současný koncept lidové myslivosti a jeho funkčnost v českém prostředí?
Současný myslivecký zákon tady máme dvacet let. Je to norma, která nebyla nikdy novelizována, je poplatná době svého vzniku, a to je částečně odpověď na vaši otázku. Nechci se zříct konceptu lidové myslivosti. Tak, jak vychováváme nové chovatele, zahrádkáře nebo rybáře, tak bychom měli v rámci myslivosti podporovat výchovu nových myslivců. Zákon je ovšem potřeba přizpůsobit současné situaci, současnému stavu lesů, kde se zvěř pohybuje, a skladbě zvěře. Spárkatá zvěř dokáže do deseti let po výsadbě zlikvidovat víc než třetinu sazenic.

V čem jsou třeba současné normy nedostačující?
Zvěř se například pořád eviduje prostřednictvím zobáků nebo uštípaných ocásků, to je jako za doby krále Klacka a je potřeba to změnit. Ztroskotali na tom přitom prakticky všichni mí předchůdci, kteří se o to pokusili. Mojí ambicí je přinést takové znění zákona, které bude mít zajištěnou většinu ve Sněmovně a v Senátu, jak to nastartoval můj předchůdce, za což mu děkuji.

U myslivců se dlouhodobě řeší stoupající věk a to, že už zdaleka neloví všichni. Přitom se nezdá, že by se snižovala populace vysoké nebo černé zvěře. Zvěře neubývá. Jedním z důležitých cílů novely musí být zachování našeho lesa. Pokud výsledkem novely nebude mimo jiné redukce spárkaté zvěře, která nám dramatickým stylem způsobuje škody nejenom okusem na nově vysazených lesních porostech, tak se novela mine cílem.

Čísla jsou dnes jasná, za rok 2022 se dokázalo vysadit 226 milionů sazenic. Výsadbovým plánem se přizpůsobujeme klimatické změně, dneska převažují listnáče nad jehličnany. Ale pokud spárkatá zvěř dokáže – ať už ihned, nebo do deseti let po výsadbě – zlikvidovat víc než třetinu výsadby, tak jsou to velmi nehospodárně vynaložené peníze. A to jak státu, tak soukromých vlastníků, protože se to netýká pouze Lesů ČR.

Více zde.