Jeho pouť byla plná absurdit, o čemž svědčí až pohádkově znějící příběh, v němž se jako disident přerodil v prezidenta. Dramatikův život a dílo je i v současnosti předmětem zájmu nejen u odborníků z řad politologů, historiků či filosofů, ale také naprostých laiků. Proto rovněž inspiroval řadu autorů jako byl Michael Žantovský, Jiří Suk, anebo Daniel Kaiser, kteří o něm sepsali několik knih. Už za svého života se stal legendou a ikonou, která byla pro některé předmětem až nekritického obdivu a uctívání. Václav Havel, od jehož skonu dnes uplynulo deset let byl symbolem a z jeho odkazu může země profitovat i dnes. První český prezident měl ale i své slabosti, a proto jakékoli pokusy o jeho zbožšťování jsou nezdravé. Přesto se nesmazatelně zapsal do dějin.
Václav Havel se narodil 5. října v roce 1936 v Praze do významné pražské podnikatelské a intelektuální rodiny stavebního podnikatele Václava M. Havla. Jeho strýc Miloš Havel byl zakladatelem filmového studia na Barrandově a jeho dědeček Hugo Vavrečka známým novinářem a diplomatem. Přestože pocházel z prominentního prostředí, nebyl jeho původ pro něj žádná výhoda oproti ostatním. Právě naopak. Přišel totiž rok 1948 a jeho „buržoazní dědictví“ mu ztížilo možnost dalšího studia.
Proto v roce 1951 proto nastoupil do učebního oboru chemický laborant a následně studoval ještě střední všeobecně vzdělávací školu pro pracující, kde roku 1954 odmaturoval. Jelikož mu z kádrových důvodů nebylo umožněno vysokoškolské studium humanitního oboru, studoval v letech 1955-57 na ekonomické fakultě ČVUT. Pokusil se přestoupit na FAMU, kde byl však odmítnut a na původní školu ho zpět nepřijali. Až později vystudoval dramaturgii na DAMU, kterou absolvoval roku 1966.
Více zde.