KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Z médií Když nás Lux opustil, bylo mi do pláče. Nyní se situace opakuje, říká dlouholetý člen KDU-ČSL Kasal
Zpět

Když nás Lux opustil, bylo mi do pláče. Nyní se situace opakuje, říká dlouholetý člen KDU-ČSL Kasal

Přidáno 3. 12. 2019
Ilustrační foto
Hospodářské noviny (ihned.cz)

Zrovna jsme tady měli sešlost. Byli tu lidé, kteří před třiceti lety pomohli tomu, aby z lidové strany odešlo komunistické vedení, a pokračovali jsme jako respektovaná demokratická strana. Přišli i členové TOP 09 a nikomu to nevadilo, líčí v lidoveckém sídle, pražském paláci Charitas, Jan Kasal. Muž, který se od listopadu 1989 pohybuje v různých pozicích v širším vedení KDU-ČSL. Už před jedenadvaceti lety zažil obdobnou situaci jako teď. Stranu předčasně opouští její předseda a je nutné zvolit nového. V roce 1998 spadla po odchodu Josefa Luxe odpovědnost právě na Kasala. Teď nabádá, aby se předsedou strany po Markovi Výborném stal některý z jejích poslanců. "Máme schopné komunální politiky, ale nemyslím, že by se strana dala efektivně vést z Brna nebo Havířova," říká.

HN: Předseda KDU-ČSL a otec tří dětí Marek Výborný se po manželčině úmrtí rozhodl předat funkci a 25. ledna si vaše strana zvolí nové vedení. Vybavily se vám situace z let 1998 a 2006, kdy odcházeli Josef Lux a Miroslav Kalousek a vy jste přebíral řízení KDU-ČSL?

Ty příběhy jsou různé. Za Josefa Luxe jsem zaskakoval v situaci, kdy nebylo zbytí. Josef mě a Miloslava Výborného pozval k nám do Žďáru a řekl, že je vážně nemocný a druhý den končí. Přiznám se, že moc často mi v politice do pláče není, ale tehdy jsem se rozplakal. Věděl jsem, že to je zlomový okamžik, kdy to na mě celé spadne. A Josef už nebude moci dokončit dílo, na kterém roky pracoval. Případ s Miroslavem Kalouskem byl odlišný. Ve volbách jsme sice docela uspěli, ale ne tak, abychom mohli vytvořit smysluplnou vládu. Kalouskův pokus zabránit opoziční smlouvě číslo 2 vyjednáváním s komunisty vedl k tomu, že musel z hodiny na hodinu odstoupit. Já jsem se jako první místopředseda samozřejmě mohl všeho vzdát, ale věděl jsem, jaký by ve straně nastal zmatek. A protože jsem ji měl rád, řekl jsem, že ji dovedu k předčasnému sjezdu, který zvolí nové vedení, což se také stalo. Současný případ je dílem podobný tomu prvnímu.

HN: Bylo vám znovu do pláče?

Plakali jsme všichni. Marek Výborný neměl za půl roku příležitost prokázat, co v něm je. Josef Lux byl u vesla dva roky, když jsme v roce 1992 dosáhli krásných šesti procent (volby do Sněmovny lidu tehdejšího Federálního shromáždění − pozn. red.) . Nicméně museli jsme Markovo rozhodnutí přijmout a podpořit ho. Na rozdíl od Josefa Luxe má čas na restart. Za deset let, až mu odrostou děti nebo se nějak změní jeho rodinná situace, se může vrátit.

HN: Měl Marek Výborný na vybranou?

Neměl. Přestože má aktivní rodiče, tchyni, švagrovou… Kdokoli by Marka zval na výjezd na víkend, musel by za tím pořád vidět opuštěné děti. Předseda má akční rádius po celé republice. Není to jako práce poslance, který to má v podstatě koňmo.

HN: Má si KDU-ČSL za předsedu zvolit novou tvář, nebo někoho ze sněmovny?

Vrcholná politika se dělá ve sněmovně a v Senátu. Bylo by bláhové myslet si, že může být úspěšný předseda, který přijde úplně zvenku. Ne že bychom neměli řadu velmi schopných komunálních politiků…

HN: Ano, v nejužším vedení Petra Hladíka a Bohuslava Niemiece. O prvním z nich se říká, že by mohl být kandidátem na předsedu.

Oba šli do funkcí místopředsedů s tím, že neopustí post náměstků primátorů významných měst. A nemyslím si, že by se strana dala efektivně vést z Brna nebo Havířova. S napětím očekávám, kdo se o funkci předsedy přihlásí. Pokud bych si ale měl vsadit, pak na někoho z poslaneckého klubu.

HN: Z jeho členů je teď v nejužším vedení Jan Bartošek. Byl by dobrým předsedou?

Jan Bartošek určitě má potenciál vést stranu, ale předpokládám, že se o práci přihlásí i další − Ondřej Benešík, Marian Jurečka nebo Vítek Kaňkovský.

HN: Jurečkovi, kterého se na posledním sjezdu KDU-ČSL dotkla slova Výborného, že v minulé vládě pomáhal Andreji Babišovi se schvalováním dotací na biopaliva, se do vedení moc nechce. Myslíte, že změní názor?

Atmosféra na sjezdu je vždycky trochu emocionálně vyhrocená. Kdyby se místopředsedové volili za týden, Marian Jurečka by jistě také vyhodnotil, že jeho osobní zodpovědností je do volby jít. Nedorozumění, k němuž na sjezdu došlo, se podle mě vyjasnilo, s Markem Výborným normálně spolupracují. V lidové straně pamatuji daleko vyšponovanější antagonismy.

HN: Není to jako za Cyrila Svobody a Miroslava Kalouska?

To se vůbec nedá srovnat.

HN: Jurečkovi je 38 let, Bělobrádkovi 42, přesto mohou být vnímáni jako minulost KDU. Přijde ještě jejich čas?

Minulostí určitě nejsou. Pavel Bělobrádek se po osmi letech v pozici předsedy rozhodl ukončit tuto etapu, ale nezmizel, je členem celostátního výboru, významným členem poslaneckého klubu a jeho hlas je slyšet. U Mariana Jurečky je jen otázkou času, kdy se rozhodne opět se vrátit k zodpovědnosti. Já doufám, že to bude brzy, nejlépe už na lednovém sjezdu.

HN: Bělobrádek se snažil z KDU-ČSL udělat stranu i pro městské voliče, kteří nechodí do kostela, Jurečka zase fotkami z kombajnu a pole oslovoval tradiční voliče na venkově. Který z těchto proudů by měl v KDU převážit?

Nevím, jestli toto dělení má smysl. Když jsme byli ve vedení s Josefem Luxem, také jsem byl charakterizován jako reprezentant konzervativního, moravského křídla. Z druhé strany jsem slyšel, že Cyril Svoboda je představitel intelektuálského křídla, přestože já mám dvě vysoké školy. To, že Pavel Bělobrádek používal výrazové prostředky cílené na sofistikovaně smýšlející občany, je pravda. Leckdo jeho dobře míněným žertům nerozuměl, proto Pavel v posledních letech na Facebooku píše "pozor, vtip". Marian Jurečka, přestože má kořeny v zemědělství, má přesah. Že každý z nich nabízí jiný styl politiky, je jen dobře. Takže nechť každý osloví jiný okruh voličů, ale zároveň nikoho neodradí.

HN: Máte být rozkročení, ale neodrazovat?

O rozkročování slyším asi dvacet let a pořád nevím, co to je. Rozumím tomu, že nesmíme odrazovat, ale nesmíme být nečitelní. Z nás křesťansky orientovaných politiků by neměla kapat svěcená voda, neměli bychom se na každém kroku ohánět Desaterem. Ale v každém případě by z nás mělo vyzařovat novozákonní přikázání "Miluj bližního svého jako sám sebe". Kdyby se toto přikázání podařilo aplikovat, nejen křesťanům, tak už společnost mnoho dalších norem ani nebude potřebovat. Vím, že se v politice moc nenosí mít někoho rád a odpouštět, ale pomstou nikam nedojdeme. Nejdůležitější esencí naší politiky by mělo být, že máme rádi lidi. A pak ať je jeden odborník na digitální technologie, druhý na zemědělství a umění.

HN: Má KDU-ČSL potenciál stát se stranou po vzoru německé CDU/CSU, která osloví přes dvacet procent voličů?

O těch ambicích čas od času slýcháme. Ale v této etapě života naší republiky nevidím prostor, že by se podařilo podobnou CDU vybudovat. Náš současný potenciál je do deseti procent. To není vůbec málo. I naše aktuální preference převedeny na počet lidí by zaplnily Letnou a není vůbec malá zodpovědnost tolik lidí zastupovat. Kandidátům na předsedu bych ani nedoporučoval, aby se na lednovém sjezdu bili do prsou, že deset procent je málo.

HN: Přesto, proč ten potenciál není větší?

Je poptávka po nových hnutích a stranách. Ale také zavzpomínám na dobu před dvaceti lety. Tehdy po odchodu Josefa Luxe z jeho iniciativy vznikla čtyřkoalice a ta měla potenciál stát se CDU. Rád na ty začátky vzpomínám. Ale vlastními chybami jsme ten potenciál promrhali. Nevím, jestli je po dvaceti letech čas to znovu zkusit. Ale že současných pět procent je naše dno, že máme pocit, že nabízíme společnosti víc, ale asi to špatně prodáváme, to je pravda.

HN: Po sněmu TOP 09 se mluví o koalici mezi ODS, STAN a vámi. Je v KDU-ČSL chuť jít do podobného spojení?

Jsem především rád, že mezi těmito stranami nejsou nějaké významné animozity. To je předpoklad, aby spolu předsedové a předsedkyně mohli hovořit. Musíme ale posoudit, zda je správné veřejnosti podobnou nabídku dát. Jenom slepý nevidí, že postavit politiku čistě na tématech typu Antibabiš nikam nevede. Je třeba nabídnout jinou hodnotu než praktický materialismus, který nabízí současná koalice. Jestli se nám to podaří, budu velmi šťastný. Trochu pokrytecké mi přijde, když od některých lidí z TOP 09, kteří odešli z KDU-ČSL, teď zaznívá, že je potřeba se sloučit. Nemuseli odcházet, mohli přebudovat stranu zevnitř, nikdo je nevyháněl. Tenkrát nás označovali za socialisty, kteří chodí do kostela. Od té doby sice uplynulo deset let, ale těžko se věří, že to někteří myslí upřímně.

HN: Je tedy vůbec možné, že byste s TOP 09 sestavili celostátní koalici?

Nové vedení TOP 09 má šanci tento nános z minulosti pozitivní politikou překrýt. Asi bych paní Pekarovou Adamovou nevolil, ale můžu si jí vážit. Je to slušná dáma, která nikoho neuráží, snaží se přesvědčit argumenty. Stejně tak pan senátor Czernin je velmi kvalitní člověk, jehož vize dává předpoklad pro spolupráci. Je dobře našlápnuto, ale nevím, jestli máme dost času.

HN: Zaučoval jste mnohé budoucí politiky KDU-ČSL. V kom teď vidíte výraznější potenciál?

Rozhodně bych zaměřil pozornost na Františka Talíře. Je mu 26 let, velký talent ukázal ve skvělé kampani do europarlamentu, teď povede naši krajskou kandidátku v Jihočeském kraji. Další jsou náměstek brněnské primátorky Petr Hladík nebo starosta Bučovic Jiří Horák. Budoucnost má Tomáš Zdechovský, který je v Evropském parlamentu tak aktivní, až si říkám, jestli nemá dvojníka. Strana by se však z Bruselu vedla těžko. (Zdechovský v pondělí Deníku N řekl, že bude kandidovat na post předsedy KDU-ČSL. Tvrdí, že pokud by uspěl, vzdá se mandátu europoslance, pozn. red.) Teď je zodpovědnost na čtveřici poslanců, kterou jsem jmenoval.

HN: Ve sněmovně je členem vašeho klubu stále i starosta Prahy 7 Jan Čižinský. Bude se ještě angažovat v KDU-ČSL, nebo se ze svého uskupení Praha sobě pokusí vybudovat Česko sobě?

Pořád věřím, že v Janu Čižinském je lidovecké srdce a že jeho aktivity směřují pro dobrou věc. Situaci v Praze vyhodnotil tak, že politické tričko je přítěží. A nutno říct, že Praha sobě, kterou vydupal ze země, se ukázala jako úspěšný projekt. Patří mu za to chvála a dík, z jeho nebojácnosti a aktivity je co se učit. Sám jsem patřil mezi ty, kteří nevěřili, že získají sto tisíc podpisů, aby mohli kandidovat. Nechci tvrdit, že Jan Čižinský má dveře do KDU-ČSL otevřené, ale je velmi pracovitý a jeho názory jsou pro nás akceptovatelné.

HN: Na jaře jste řekl Českému rozhlasu, že se kromě péče o vnoučata a pomoci manželce na zahrádce snažíte být "nápomocný hochům a děvčatům, kteří mají odpovědnost za křesťanskou demokracii". Jak často jim radíte?

Nehraji si na žádného mentora. Jsem místopředsedou programové rady KDU-ČSL, z toho titulu chodím na naše předsednictvo, které zpravidla zasedá jednou týdně. Když můžu, dorazím.

HN: Byl jste sedmnáct let ve vedení sněmovny a dál o vás slýchám jako o vlivném muži v KDU. Obracejí se na vás spolustraníci s radami ohledně sněmovních procedur?

Ze začátku to samozřejmě dělali. Ale teď už to umí. Fint, které by neodhalili, je naprosté minimum. A už bych si ani netroufal, protože jednací řád sněmovny na nočním stolku nemám a taky se trochu změnil. Měl by se změnit víc, ale to už je na jinou debatu. Občas jim říkám: Využívejte parlamentní institut, využívejte institut interpelací, otázek na ministry. Ale za nějakou vlivnou postavu bych se nepovažoval. Je to přiměřené okolnostem a věku.

kategorie Z médií