Jste ředitel Charity ČR i Diecézní charity ostravsko-opavské. A do toho ostřílený politik. Jak vás napadlo tyto dva naprosto odlišné světy skloubit?

Spíše to byla náhoda, možná osud. Od roku 2007 jsem ředitelem Charity, od roku 2008 zastupitelem kraje. V té době jsem to bral jako obrovskou výhodu, protože člověk má informace z první ruky a určité věci může ovlivnit v politické praxi. Bylo to období velké hospodářské krize, docházelo ke škrtům v sociálních službách a já jsem měl z terénu okamžité informace, které jsem mohl interpelovat v zastupitelstvu. Když jsem kandidoval potřetí a stal se náměstkem hejtmana, nabídl jsem mandáty v charitách v Praze i v Ostravě k dispozici, ale kolegové chtěli, ať pokračuji. Jsem teď však spíše takový předseda představenstva než výkonný ředitel. Ano, s funkcí náměstka hejtmana je to časově náročné, ale stále je to pro mě přínosné, protože neztrácím kontakt s realitou běžného života, a tak jsem často schopen lépe rozlišit to, co se říká, ale přitom to není pravda. Byl jsem například v době vrcholící koronavirové krize šéfem charitního krizového štábu v celé republice a viděl jsem, jak jednotlivé orgány fungují, což mi dalo realističtější pohled na situaci.

Padla zmínka o tom, že když jste kandidoval poprvé, byla krize, a nyní nejspíše bude znovu…

Je to tak, cykly se zhruba co osm let opakují. Myslím si proto, že hospodářská krize by přišla i bez koronaviru. Možná že ne tak razantní, ale přišla by. I to je ostatně pádný důvod, proč kandiduji dál. I náš politický program zohledňuje a navrhuje opatření, jak z krize ven. Každá strana k tomu bude přistupovat trochu jinak.

Do voleb jdou strany většinou s cílem něco změnit, jen ojediněle pokračovat v nastolené práci svých předchůdců. Coby první náměstek hejtmana jste ale výraznou součástí stávajícího vedení kraje. S jakým postojem tedy jdou do podzimních voleb lidovci s vámi v čele?

Takovou tu překopávací práci jsme si vlastně odpracovali během těchto čtyř let. K voličům jsme šli s nějakými vizemi a sliby, kterým se mnozí smáli, a my dnes s hrdostí můžeme říct, že to, co jsme slibovali, jsme v našich oblastech splnili. Nastupovali jsme s prioritami, že chceme podpořit sociální oblast, kde se podpora pohybovala kolem 18 až 20 milionů korun ročně, dnes je to 120 milionů korun. Přesně, jak jsme v programu slíbili. Stabilizovalo to celý systém. Sociální služby u nás proto nezaznamenaly takový otřes jako v jiných krajích. I nadále chceme zaměřit finanční prostředky na podporu sociálních služeb a zejména na získávání evropských dotací.

Hodně se hovoří o výstavbě domovů pro seniory. Je to ta pomyslná špička ledovce vašich plánů?

Jako kraj jsme snad poprvé v historii od vzniků krajů začali s přípravou stavby nového domova pro seniory, a to v Kopřivnici. Je třeba také myslet na budoucnost. Konečně se totiž evropské dotace mohou použít i na sociální služby, což v minulosti nebylo možné. Kdo tedy bude připraven a bude mít projekty, může do této oblasti investovat. Míst v domovech seniorů je velký nedostatek, jen v Ostravě chybí asi šest tisíc míst, v celém kraji je to možná několik desítek tisíc. Každý z nás, kdo má doma starší příbuzné, ví, že když někoho chcete umístit do domova pro seniory, je to spíše zázrak, pokud se to podaří.

Díval jsem se, že lidovci svůj volební program opírají o tři základní pilíře: zaměstnanost, bezpečnost, ekonomika. S ohledem na poslední měsíce to bude v těchto oblastech boj, nemyslíte?

Bude to boj a bude otázka, jak se z toho dostat ven. Velká výzva pro toto období bude zejména ekonomika. Vznikají velké výpadky v příjmech našeho rozpočtu, zejména v daňové oblasti, a je velká otázka, jak se k tomu postavíme. Jestli vezmeme například úvěr a proinvestujeme se krizí, nebo zda budeme schopni pouze popřesunovat finanční prostředky.

Je reálné peníze jen tak popřesunovat, nebo je ten výpadek takový hovoří se o více než miliardě korun, že přijetí úvěru bude nezbytné?

Výpadek je velký, jen letos to má být dokonce až miliarda a půl, a v příštím roce přibližně totéž. Úvěr bude potřeba. Je otázka, jestli nás stát nechá na holičkách, nebo nenechá. Obcím kompenzoval výpadek 12,50 koruny na obyvatele, nám ale nedal téměř nic, i když slíbil asi 400 až 500 korun na hlavu. Pokud by ke kompenzacím došlo, vykryje nám to částečně výpadek v příjmech i mimořádných výdajích, protože jsme mimo jiné podporovali i OSVČ, nakupovali jsme roušky, šedesáti miliony jsme podpořili cestovní ruch. Jen 650 milionů jsme dali na boj s covidovou krizí, zbytek na výpadek rozpočtu. Úvěrem bychom chtěli pokrýt velké investiční projekty, nikoliv provozní výpadky, ty se musí vykrýt jinak. U velkých investic máme deklarovanou podporu státu, ale je otázka, do jaké míry vláda slibům dostojí.

Takže už se připravujete na to, že onen úvěr by měl pokrýt možný scénář, v němž stát nedodrží to, co podpisem memorand přislíbil?

Bohužel, musíme počítat i s touto variantou. Naše priorita je tyto věci dotáhnout. Investovali jsme do projektů už několik desítek milionů korun, které bychom vyhodili z okna. A hlavně náš kraj to potřebuje. Zejména novou budovu vědecké knihovny, která dnes není jen o půjčování knížek, ale je to už jakési vědecko-studijní komunitní centrum, kde se lidé vzdělávají, píší vědecké práce, setkávají se, dochází k digitalizaci a přístupům on-line. Mohou tam být čtyřiadvacet hodin denně. Ale podpora je přislíbena i u dalších projektů. Region zkrátka bude potřebovat finanční prostředky, protože je postižen restrukturalizací, navíc kdo ví, jak to bude do budoucna s našimi největšími zaměstnavateli, jako jsou OKD, Liberty a další.

Nakolik vlastně poslední měsíce změnily vaše plány a program, který jste pro volby měli dlouho dopředu připravený?

Neřekl bych, že to byl výrazný zásah. Jediné, co jsme udělali, bylo to, že jsme se zamysleli, jak nastartovat ekonomiku v našem regionu. Kraj však nemá zásadní postavení, aby toho mohl skutečně sám dosáhnout, máme zejména nepřímé nástroje. Můžeme kraj udělat atraktivnější například prostřednictvím cestovního ruchu, aby tady lidé jezdili a utráceli zde peníze. Je třeba nepřímo připravit podmínky pro to, aby služby měly zákazníky a přežily. Nemáme zásadní strategické dotace, nemůžeme výrazně ovlivnit soukromé podniky a centrální infrastrukturu. Na to nemáme zákonné podmínky ani finanční prostředky. Základ je udržet tady lidi.

Na tom se ve výsledku nic nezměnilo, protože o udržení lidí v regionu se jako o problému mluví už dlouhá léta.

Přesně tak. Největší hodnotou jsou totiž naši šikovní lidé, a to zejména lidé pracující v oblastech s vysokou přidanou hodnotou. Pokud tito lidé budou odcházet, region se bude posouvat jen velmi pomalu. Proto tolik investujeme do vědy, vzdělání, do Moravskoslezského inovačního centra, připravujeme vodíkovou vizi a další věci. Chceme restartovat naši ekonomiku, pokračovat v restrukturalizaci a nadále zvyšovat kvalitu života v našem kraji.

Povězte upřímně, myslíte si, že se letošní předvolební boj mezi stranami změní ve frašku, v níž politici budou brát koronavirus a vše s ním spojené jako důvod někoho pošpinit, přihřát si polívčičku, zkrátka vytlouct z tohoto problému pro sebe co nejvíc?

To je o přístupu každé strany, já nevím. My se snažíme tohoto problému nezneužívat. Lidé však asi zaznamenali, že jsme se dostali do střetu s hygienickou stanicí zejména ohledně kultury. Nedávná opatření byla nepřiměřená, tvrdá a hlavně okamžitá. Vůči tomu jsme se museli ozvat, za což se ředitelka hygieny i pan ministr nakonec omluvili, a na můj popud byla některá opatření v kultuře brzy zmírněna. To je snad jediný politický střet se státní správou. Ano, člověk tohoto problému může zneužít, ale snad se to nebude dít. Otázek ohledně koronaviru však bude spousta a v některých řešeních jsme se rozcházeli i uvnitř strany. Je to spíše otázka odborná a lidského nastavení, nikoliv věc zcela politická.

V čem přesně jste se ohledně koronaviru uvnitř politické strany rozcházeli?

Přiznám se, že mám plno známých doktorů a epidemiologů, takže když jsme první vlnu přečkali a virus nezmutoval tak, jak se předpokládalo, přikláním se k tomu, aby se covid řadil spíše k osmnácti existujícím druhům chřipky jako ta devatenáctá. Neviděl bych to tak tragicky. Úmrtnost na virus je v současnosti minimální a projevuje se téměř jako normální chřipka. Takové restrikce bych proto ani v možné druhé vlně nedělal. Musíme přijmout, že už je součástí našeho života a že jej nikdy nevymýtíme úplně, stejně jako jsme nevymýtili ani oněch osmnáct druhů chřipky. Je nesmysl nalhávat si opak. Pokračování na straně 3

Lukáš Curylo (narozen 3. února 1974 v Ostravě) je od roku 2016 1. náměstkem hejtmana Moravskoslezského kraje, v politice se však pohybuje už od roku 1996, kdy vstoupil do KDU-ČSL.
V letech 1998 až 2010 byl zastupitelem městského obvodu Ostrava-Poruba, od roku 2008 je zastupitelem Moravskoslezského kraje.

Třináct let je také ředitelem Diecézní charity ostravsko-opavské a od roku 2013 také Charity ČR.
Trvale žije v Ostravě, kde vystudoval Filozofickou fakultu Ostravské univerzity a zároveň též Cyrilometodějskou teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Pyšní se tak dvěma tituly Mgr. V samých počátcích své politické dráhy učil na gymnáziu.

Rozhovor vyšel v tištěné verzi Třineckého a Frýdecko-místeckého deníku.