KDU.breadcrumbs.homeAktuálně Z médií Politik, který nemá téma, zvedá strach, říká předseda KDU-ČSL Marian Jurečka
Zpět

Politik, který nemá téma, zvedá strach, říká předseda KDU-ČSL Marian Jurečka

Přidáno 24. 2. 2020
Ilustrační foto
lidovky.cz

Lidovci jsou jedna z přehršle stran, které se snaží vymanit z masy opozice. Na jejich novém předsedovi Marianu Jurečkovi leží hlavní zodpovědnost, aby vymyslel, jak se křesťanští demokraté odliší. Jedním z nástrojů má být, že strana skončí s kritikou vlády za každou cenu a zaměří se na to, co je jí vlastní: péče o rodinu a životní prostředí. „Pořád tu žijeme hloupým vzorcem ‚opozice musí ztrhat vše, s čím přijde vláda‘, ale tak to přece nefunguje,“ říká v rozhovoru.

LN Myslíte, že vám křesťanství v názvu pomáhá?
Jde o to, jak společnost křesťanství vnímá. Jestli jako to, nač se odvolává v době migrační krize, kdy se cítí ohrožená jinými hodnotami, než těmi, na nichž stojí evropská civilizace. Pro mě ho reprezentuje třeba papež Jan Pavel II. nebo František – křesťanství, které umí chápat, nemá tendenci kádrovat, má ambici pomáhat.

LN Když jste zmínil papeže, jaká je vazba lidovců a církve?
O tom má řada lidí zkreslenou představu. Myslí si, že naši politici se scházejí s kardinálem a biskupy, aby si nechali poradit, co dělat. Takhle to opravdu nefunguje. Setkávám se s představiteli různých částí společenského života, tedy i křesťanských církví, ale bavím se s nimi o konkrétních oblastech, o nichž mají poznatky z pastorační praxe. Církve dělají charitní péči, sociální služby, školství, vedou dluhové poradny. O tom komunikujeme, ale nikdo nám neříká, jak máme hlasovat.

LN Jako strana máte v názvu jasně řečeno, kdo jste, stejně jako další starší strany. V posledních letech už ale takové, které o sobě v názvu něco říkají, nevznikají, v trendu nepolitické politiky, toho šeredného protimluvu. Je to móda, nebo evoluce?
Když se na to podívám optikou druhé nejstarší strany, pořád si myslím, že je to móda. Být tradiční stranou je podle mě v dlouhodobém horizontu výhoda. Pokud voliči uvažují zodpovědně, řada z nich si to uvědomí. Je evidentní, že nestojíme na Jurečkovi, nestáli jsme na Pavlu Bělobrádkovi, jsme zcela čitelní i bez osob předsedů, každý ví, co od nás může i nemůže očekávat. Dobrým příkladem opačné tendence byly Věci veřejné. Postavily marketing na něčem, co byl v té době problém, ale řešení nenabídly, situaci zhoršily a po třech letech zmizely.

LN Říkáte: „Pokud voliči uvažují.“ Nerozhodují v politice spíš emoce?
Do značné míry ano, ale ne všichni voliči se podle nich zařídí týden před volbami. Jsem si vědom toho, že i u nás musí volič emoci cítit. Nebudeme populisté, kteří ji vyvolávají kampaní, chci, aby plynula z toho, že lidovecký politik na jakékoli úrovni stojí za člověkem, ať je, jak chce dlouho do voleb nebo po nich. Že mu pomůže s problémem, s nímž si neví rady.

LN Neudělá to pro něj i populista? Právě proto, že se mu to vyplatí.
Je to linie mezi tím, jestli je strana populární, což chci, nebo populistická. Řeknu vám, kde vidím rozdíl. Je populární, ale zároveň populistické zvýšit plošně penze. Když se podívám na skutečné problémy důchodců, což jsou ti pod průměrem, ohrožení chudobou, těm jsme plošným navýšením nepomohli. Inflace je roztočená přes tři procenta, zdražování některých položek drastické, takový člověk je na tom i po zvýšení hůř. Z mého pohledu je důležité podívat se na 1,5 milionu žen, které mají asi o 2,5 tisíce korun nižší měsíční penzi, než je průměr. Podívat se na situaci vdov a vdovců, invalidů. Zodpovědný nepopulistický politik řekne: Zvýšíme penzi o zákonnou valorizaci, ale začneme řešit i to, jak svírat nůžky u těchto skupin.

LN Na čem se podle vás může móda nepolitické politiky zlomit?
To je těžká věc. I v minulosti se ukazovalo, v dobách hojnosti i krizí, že tu vždy byl prostor pro populistickou politiku. Dnes to umocňují sociální sítě, ale ve 30. letech žádné nebyly. Politiku se nikdy nepodaří oprostit od populismu, ale je zároveň chyba nás, tradičních stran, co nesly zodpovědnost po revoluci, v jakém stavu je to dnes. Říkám to i sebekriticky vůči KDU; kdyby se strany dokázaly chovat lépe, takový fenomén by se tu nezrodil. Na druhou stranu Německo je země, kde CDU/CSU či sociální demokraté vykonávají dobrou správu, mají úžasné ekonomické výsledky, přesto i tam se s tím problémem potýkají.

LN V Německu to může souviset s nezvládnutou migrací.
Určitě souvisí. Je na tom krásně vidět rozdíl mezi Německem a Rakouskem. V Rakousku měla z počátku migrace podobné rysy i přístup, ale Sebastian Kurz rychle pochopil, že to musí přehodnotit. Zatáhl za záchrannou brzdu, řekl: „Takhle ne“ a voliči to ocenili. Mám pocit, že u Angely Merkelové k té sebereflexi ještě nedošlo.

LN Jak vypadá přístup k migraci, když se do něj promítne křesťanské hledisko?
Solidarita je nutná, i s ohledem na to, že odsud v minulosti odešlo čtvrt milionu lidí a nové země je přijaly. Ale přišli tam s tím, že jsou plně připraveni přijmout tamní kulturu, právní řád, integrovat se. Naše solidarita má být postavena především na tom, že maximálně pomůžeme v místě. Víc můžeme udělat i ve zlepšení podmínek v uprchlických táborech. Pokud jde o přijetí lidí na území našeho státu, musíme vědět, že daný člověk pro nás nepředstavuje žádné bezpečností riziko, na to máme mechanismy. Jako lidovci jsme vždy odmítali, aby nám do tohoto vstupovala Unie či kdokoli jiný a říkal, že něco musíme. Ne. Čeští politici jsou zodpovědní za bezpečnost v naší zemi, za její budoucnost.

LN Podporujete iniciativu vaší stranické kolegyně Michaely Šojdrové na přijetí sirotků z uprchlických táborů v Řecku? Ministr vnitra Jan Hamáček nedávno uvedl, že jsou to vesměs sedmnáctiletí vousáči.
Vnímám to tak, že Michaela mluví opravdu o dětech, ne o mladistvých, co se už umí postavit na vlastní nohy – můj dědeček přebíral grunt v šestnácti letech a zvládl to. Žádal jsem ministra vnitra i zahraničí, aby mi doložili dokument, kde řecká strana říká, že malé sirotky nemá, a nedostal jsem odpověď. Pokud tam jsou, republika zvládne dvaceti třiceti takovým dětem poskytnout například dočasnou ochranu.

LN Debata o migraci zapadá do jevu, v němž nejen Česko vězí: polarizovaná společnost. Jako by lidi nechtěli nebo už ani nemohli přestat s tím, že se sdružují v sebepotvrzujících bublinách. Vytváří to energii, která je nepochybně vytěžitelná ve volbách. Nakolik z toho politik ale těžit má?
Pracuju v Praze, žiju na vesnici, mluvím s lidmi kolem sebe, čtu je na sociálních sítích. Často mají oprávněné obavy, třeba u migrace, když vidí, co se děje v Německu. Rozumím tomu a snažím se jim vysvětlit fakta. Když dostanou ověřitelné informace, třeba se na to pak už dívají jinak. Pokud komunikují jen v uzavřené komunitě, kde sdílejí obavu, věci se zveličují. Pamatuji si kolující fotografii, na níž je vlak s lidmi na střeše, kde se psalo, že tak přijíždějí migranti do Chebu, i když za vlakem se rozkládala krajina z oblasti Indie. Na šíření paniky to stačilo, ale zodpovědný politik to dělat nesmí. Jenže někteří, když nemají téma, zvednou strach.

LN Jak v kontextu polarizace funguje Antibabiš? To se taky zrodilo z obavy části lidí o vývoj, ale z průzkumů to vypadá, že to stmeluje spíš voliče Andreje Babiše.
Antibabiš a kritika Andreje Babiše za každou cenu prostě nefungují. V této lince už jet nechci. Je mnoho věcí, které, kdyby kdokoli z opozice v té vládě seděl, neudělá jinak. Přesto mají někteří pocit, že je potřeba ji vždy lacině kritizovat. Třeba se mě média ptala na názor na Karla Havlíčka, ministra průmyslu a nově i dopravy, čekalo se, že ho jako člen opozice budu kritizovat. Jako zodpovědný politik mu přece musím fandit, aby se mu práce dařila.

LN Vážně?
V České republice pořád žijeme hloupým vzorcem „opozice musí ztrhat všechno, s čím přijde vláda“, ale tak to přece nefunguje. Německá politická kultura je na lepší úrovni, a pokud tam většina scény ví, že je něco v jejich národním zájmu, stojí za tím. Přece si nebudu říkat, jak bude skvělé, když se na ministerstvu dopravy nebude další rok a půl dařit. Kdo na tom prodělá? Jen občan, nikdo jiný.

LN Myslíte, že se ten vzorec může změnit?
Já mám tu ambici, chci se bavit racionálně. Nechci sedět s dobrými nápady a nikomu je neříkat, abych to mohl dělat až před volbami. Patří to do taktiky, ano, ale všechno nejde odkládat, pokud se dá na podpoře dohodnout už teď, s opozičními i vládními stranami.

LN Co spolek Milion chvilek? Aktivizují část lidí, ale energii se nedaří, minimálně zatím, usměrnit.
Je naprostým právem lidí, aby šli do ulic a vyjádřili názor. I já jsem byl na některých akcích Milionu chvilek, moje širší rodina také. Ale všechno má hranice. To, co představitelé spolku chtějí, musí být adekvátní situaci, reálně naplnitelné. Když to srovnám se Slovenskem: že lidi vyšli po vraždě Jána Kuciaka a žádali odchod členů vlády, bylo zcela relevantní. My jsme tu v situaci, kdy jsou popsané premiérovy kauzy, řeší je Evropská komise, česká policie a státní zastupitelství. V těchto otázkách s premiérem nesouhlasím, je překročená hranice dosavadních zvyklostí, ale taky nejde říct, že se tu něco zametlo pod koberec.

LN A když jeho stíhání nakonec bude zastavené? Neuvidí to vždycky část lidí jako zametení?
To je otázka zdůvodnění. Pavel Zeman měl odvahu, že trestní stíhání nenechal zastavené, a velmi pečlivě to zdůvodnil. A stále je nejvyšším státním zástupcem, vláda ho neodvolala. Třeba tomu i pomohla veřejná shromáždění. Kdyby ale teď byla tak velká demonstrace, kladu si otázku, s jakým smyslem? Od čeho teď má občanská společnost klíče, jsou příští volby. Velké pozitivum Milionu chvilek zase vidím v tom, že probudili část mladých, kteří se o politiku moc nezajímali.

LN Půjdete i na protest proti zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem?
Ne. Nevolil jsem ho, ale respektuji volbu. Počkám si, jaké budou jeho kroky a výsledky. Pár týdnů po jeho zvolení mi nepřijde adekvátní protestovat.

LN Proto jsem se ptala, jestli už nejsme hluboko v bublinách, přesvědčení, že výsledek je špatný či dobrý podle toho, jestli jsme to tak chtěli.
To, že v České republice umíme mistrně pracovat s předsudky, zažívám dnes a denně i sám na sobě, ten problém tady je.

LN Na vás se dost lepí antibabišovská kritika, že fungujete jako jeho pátá kolona. Jak na to reagujete?
Snažím se to vysvětlovat s argumenty a čísly. V roce 2014 jsem přišel na ministerstvo zemědělství a zavedli jsme, že velkým podnikům se krátí dotace. Investičně jsme podporovali malé zemědělce jako nikdy předtím. Zdanili jsme vysokoprocentní biopaliva. Každému, kdo s tím na mě přijde, říkám: „Jestli jste vyčerpali věcné argumenty a máte pořád nějaká podezření, běžte prosím podat trestní oznámení.“ A ten člověk najednou mlčí.

LN Probrali jsme se jedním rozdělujícím politikem, teď ten druhý, prezident Miloš Zeman. I s ním jsou vztahy stran vzájemně vyhrocené. Co s tímto rozkolem?
Prezident má mandát ještě na necelé tři roky. Já to vnímám tak, že když se dopustí zásadních kroků, s nimiž nesouhlasím, pojmenuji to, ale v tento okamžik není možné očekávat, že se stane něco víc.

LN Ale není tohle očekávání ve vzduchu, vůči němu i Babišovi? Podle mě tato logika za demonstracemi je.
Je skoro vyloučeno, že by tito dva lidé odstoupili pod tlakem demonstrací. Doby jejich mandátů jsou dané, důležitější je dívat se do budoucna, do dalších voleb.

Autor: S PŘEDSEDOU KDU-ČSL HOVOŘILA Kateřina Surmanová

kategorie Z médií