V rozhovoru pro Studentské listy mluví pětadvacetiletý politik také o tom, co ho přivedlo k lidovcům, o nešťastné debatě o stejnopohlavních manželstvích nebo o sýrech na pizze Quattro formaggi.

Co vás přivedlo do politiky?
Vždycky jsem se o politiku zajímal, o veřejné dění a o to, co se děje kolem mě. Když mi bylo osmnáct, rozhodoval jsem se, kam jít a jak se společensky angažovat. To mě přivedlo k mladým lidovcům, vyplnil jsem přihlášku a poslal ji na Karlovo náměstí 5. Tehdy jsem tam nikoho neznal, ale ke KDU-ČSL jsem měl blízko už předtím. Takhle jsem se dostal do organizovaného světa politiky a neuvěřitelně mě to chytlo. Začalo mě to bavit, a to byl impuls k tomu se víc zajímat a začal jsem se v tom cítit jako doma. Myslím, že každý by se měl nějak veřejně angažovat a každý by se měl zajímat o své okolí.

Proč právě KDU-ČSL? Je to kvůli víře?
Já sám jsem věřící člověk, ale nejsem katolík, jsem evangelík. V KDU-ČSL jsem, protože je mi blízká křesťanská demokracie. Je to ideologický proud, který dostal hlavní slovo po druhé světové válce. Začalo to v Německu a v německy mluvících státech a byla to odpověď na léta strávená ve válce, kdy zde byl odpor jak k pravici a kapitalismu, tak ke komunismu. Ani jedno z toho není správnou cestou, hledejme střed.

Ten proud mě oslovuje sociálně tržním hospodářstvím, i když přesnější termín by byl zodpovědně-tržní hospodářství, který na jedné straně naprosto respektuje soukromé vlastnictví, ale na druhé straně říká, že je potřeba být v počínání zodpovědný vůči společnosti a že nelze všechno nechat na podnikatelích, aby si dělali, co chtějí, a aby tu vládla anarchie. Takže pro mě je to především o tom myšlenkovém proudu a hledání střední cesty, protože se jasně ukazuje, že státům, kde dlouhodobě vládne křesťanská demokracie, se daří lépe než ostatním státům.

Více zde.