Jak znovuoživit ekonomiku po koronavirové krizi? Odpověď je jednoduchá a možná trochu překvapivá. Nijak.

Otázku bychom totiž měli formulovat jinak. Tedy, jak restartovat ekonomiku, a přitom ji současně dostat na vyšší úroveň?

Covidu vděčíme za jednu obrovskou příležitost. Ačkoli jsou jeho zdravotní a ekonomické dopady drtivé, staví všechny zpět na jednu startovní čáru.

Asi nejvýstižněji to vystihnul ekonom Tomáš Sedláček. Ten přirovnal koronavirus k resetu. Při něm také každý dostává možnost začít znovu a lépe. To znamená především bez zbytečných chyb, které vedly k přehlcení softwaru. My jsme teď podle všeho přesně v takové fázi. Software se zadrhnul. Nejen kvůli koronaviru. Je potřeba zmáčknout tlačítko reset.
 

Zvítězí ten, kdo se dokáže adaptovat na novou situaci

Po současné krizi bude vítězem ten, kdo se dokáže adaptovat na změněné podmínky a potřeby. Nikoli ten, komu se (pouze) podaří vrátit zpět na předchozí úroveň, byť mohla být sebelepší.

Návodů, jak dostat ekonomiku do kondice, je k dispozici bezpočet. Doporučení chodí z mezinárodních institucí, českých univerzit i od uznávaných ekonomických kapacit.

Za všechny zmíním třeba listopadovou on-line konferenci Aspen Intitutu a vydavatelství Economia s názvem „Kam kráčíš, Česko“, kde byly zveřejněny závěry studie poradenské firmy McKinsey. Ta, mimo jiné, zcela otevřeně říká, že zaostáváme v digitalizaci. Pokud v této oblasti zaspíme, pak si necháme ujet vlak. Žijeme totiž ve světě, jak doslova zaznívá v této studii, kde „digitální vítězové berou vše“.

V zásadě lze říct, že se všechna doporučení od renomovaných odborníků opírají o dva zásadní pilíře: digitalizaci a ekologii. Témat, na které je třeba se zaměřit, je ale samozřejmě víc. Vezměme to tedy popořadě. Tady je pět základních pilířů, na kterých musíme začít stavět.

A hlavně s tím začněme hned.

1. Digitalizace a robotizace ekonomiky – není vyhnutí

Česká republika rovná se pokročilá digitální ekonomika. Zatím to tak není, ale budoucí konkurenceschopnost a úspěch naší země jsou ukryty právě ve výsledku této rovnice. Shodují se na tom ostatně i čeští podnikatelé a milionáři, jak vyplynulo z čerstvého průzkumu J&T Banky. Ředitel banky Štěpán Ašer v této souvislosti pro Hospodářské noviny řekl, že úspěšní čeští podnikatelé vidí „velkou příležitost pro restrukturalizaci hospodářství směrem k progresivnějším a modernějším odvětvím, jež do 21. století patří a která staví na vyšší přidané hodnotě.“

Firmy u nás si potřebu digitalizace uvědomují. A pokud to tak dosud nebylo, koronavirová opatření jim rozhodně otevřela oči. Pro řadu malých a středních podniků je však digitalizace nákladná, a mohou tak být pod tlakem.

Digitalizace jde ruku v ruce s nastupující robotizací. Podle prognóz lze očekávat, že ta v budoucnu v celosvětovém měřítku nahradí skoro polovinu pracovní síly. Na automatizaci pracovních aktivit tak musíme být připraveni. Základní předpoklady máme. Vysoký podíl IT absolventů nebo dostupnost digitální infrastruktury nám rozhodně hraje do karet.

Teď tak přichází na řadu stát. Na vládě závisí, zda se budeme schopni chopit příležitosti a budeme směřovat směrem k digitalizaci a automatizaci. Lepší a účinněji nastavené zákony, podpora start-upů, rekvalifikace a další vzdělávání zaměstnanců nebo pomoc menším firmám se zaváděním nových technologií a inovací – cesta vede tudy.

A je třeba mít na mysli, že se v tomto případě hraje i o produktivitu práce. Je sice pravda, že ta v posledních letech rostla, růst byl ale zapříčiněn hlavně vyšší zaměstnaností a růstem odpracovaných hodin v méně kvalifikovaných profesích. Produkce zboží a služeb s vyšší přidanou hodnotou by přinesla vyšší produktivitu, a co je důležité, také vyšší mzdy.

Jistě, připouštím, že čím dál častěji jsou slyšet i kritici, kteří tvrdí, že digitalizace a automatizace zničí tisíce pracovních míst. Právě proto na nic nečekejme. Vytvářejme aktivně příležitosti, které s tímto scénářem předem počítají.

2. Digitální stát je základ budoucí ekonomické infrastruktury země

Co je alfou a omegou a bez čeho se přerod v moderní digitální ekonomiku nemůže nikdy podařit, je pořádný eGovernment. Jenže naše státní správa stagnuje ve využití digitálních technologií už nějakých deset let.

Důsledkem toho bylo i to, že se v současné krizi odložily některé nezbytné úkony, které by vyžadovaly stání ve frontách před úřady. Poděkujme proto covidu za to, že problém odkryl v celé jeho nahotě.

Otázkou však zůstává, zda je tato vláda svůj ambiciózní plán s příznačným názvem Digitální Česko vůbec schopná uskutečnit.

3. Reforma vzdělávání

Moderní ekonomiku poznáte také podle toho, jakou váhu přisuzuje vzdělávání svých obyvatel. Tedy nejen podle toho, kolik peněz se napumpuje do oblasti školství. Je rozdíl v tom, zda tyto peníze jdou na opravu fasád a tělocvičen, nebo do zvyšování kvalifikace učitelů a potažmo i dalšímu vzdělávání pracovníků z jiných oborů.

Za tristní považuji výsledky testů PISA, skrze které OECD hodnotí právě kvalitu školství. Zaznamenali jsme v nich totiž propad u dvou důležitých ukazatelů, a to v matematice a přírodních vědách. Tedy přesně v těch oborech, které jsou pro budoucnost digitální ekonomiky klíčové.

Zlepšili jsme se pouze ve čtení, a to jen mírně. Ve všech třech ukazatelích jsme ale až za Polskem nebo třeba Estonskem. Estonsko nás mimochodem naprosto válcuje i v míře digitalizace.

Celý komentář zde.