Když před více než měsícem Česká republika nahradila Rusko coby členský stát Rady OSN pro lidská práva (RLP), byl to důvod pro potěšení. Bylo možno očekávat, že budeme v souladu se svou deklarovanou politickou linií usilovat o transformaci tohoto důležitého orgánu, který se dokázal za svou relativně krátkou existenci totálně zprofanovat do takřka jednosměrného a jednoúčelového mechanismu.
Rada pro lidská práva vznikla v březnu 2006 jako náhrada předchozí Komise OSN pro lidská práva. Oficiálně uváděným důvodem pro tuto změnu bylo posílení lidskoprávního pilíře OSN. Jedním z neoficiálních pak to, že Komise byla totálně „prolezlá“ protiizraelskou ideologií, která v podstatě blokovala její agendu.
Jak se však záhy ukázalo, nákaza a setrvačnost byly příliš silné. Netrvalo příliš dlouho a Rada si odhlasovala „bod 7“ agendy – který stanoví, že každé jedno zasedání se kriticky zabývá situací lidských práv na Izraelem obsazených palestinských územích. Všechny ostatní lidskoprávní problémy světa se pak probírají v jiném samostatném bodě. V souladu s tím odhlasovala Rada od svého vzniku více rezolucí proti Izraeli než proti celému zbytku světa dohromady.
Více zde.