Často v poslední době slýcháme o křesťanských hodnotách i od lidí, kteří pokládali křesťanství a náboženství vůbec za něco přežitého, nemoderního, a vlastně i hloupého. Možná by přiznali, že může existovat něco nad námi, ale asi už těžko, že je to Někdo. Spíše otevřou stránku s horoskopem, než by přemýšleli o smyslu života. Je zajímavé, jak my sami někdy býváme zaskočeni otázkou, co je vlastně „křesťanská hodnota“. Stejně jako mnohdy nejsme schopni odpovědět – nebo alespoň sami pro sebe mít rozmyšleno –, jaký smysl má bolest, utrpení nebo nemoc. Obzvláště u dětí.
Dostali jsme se na svět, který má svoje přírodní zákonitosti. K těm patří i doby ledové, výbuchy sopek, zemětřesení a další katastrofy, stejně tak jako mutace, malformace a onemocnění. Nechápu nic z toho jako trest, ale jako součást skutečnosti, která nám umožňuje žít a reagovat na podmínky. Právě proto, abychom mohli být více než jen shlukem atomů, prvků, molekul, chcete-li bílkovin a nukleových kyselin. Totiž abychom byli lidmi, kteří se mohou svobodně rozhodovat v každé situaci buď pro dobro, nebo pro zlo. Abychom mohli milovat. Boha – a tím pádem i ostatní lidi – můžeme milovat bez ohledu na svůj zdravotní stav, inteligenci nebo životní situaci.
Když onemocníte vy nebo váš blízký, je to změna. Většinou k horšímu. Na druhou stranu to mnohým z nás pomohlo zastavit se a srovnat si priority. Přestat řešit hlouposti, a hlavně přijímat a dávat lásku. Mít naději. Vědět, že jsou důležitější věci než hmotné statky, ale dokonce i než zdraví. Často si přejeme hlavně to zdraví! Máme dojem, že bez něj nestojí život za nic. Bojíme se totiž, že budeme na obtíž a budeme omezeni. Jako by byla důležitější kvalita života než život sám, p řičemž jediné kritérium je právě zdraví. Jenže bychom si měli přát spíše dobré mezilidské vztahy.
Kolik zdravých lidí je nešťastných, frustrovaných, plných zloby? Jde hlavně o lásku. To je totiž klíčová křesťanská hodnota. Láska je Bůh. Z ní vyplývá milosrdenství i solidarita. Právě žitou lásku k bližnímu a boj o lidskou důstojnost člověka jako obrazu Božího můžeme vidět v péči o ty, kteří nám to již sami nemohou fyzicky vrátit. To je Domov sv. Josefa.
Jaký je smysl utrpení a nemoci? Nevím. Nejspíše žádný. Prostě patří k životu, který na této krásné planetě máme. Co smysl má, co je křesťanská hodnota, co je smysl života, je ovšem zjevné. Milovat druhého a činit skutky, které dělají skutečné lidi z nás samotných. Každý ve své situaci – ať jako zaměstnanec, pacient, sponzor, duchovní, příbuzný nebo kamarád – musí umět lásku nejen dávat, ale i přijímat. V tom je část království Božího. Kdo ví a vidí, že je milován a miluje, zná alespoň odlesk toho, co nás čeká na věčnosti. Splynutí s absolutní Láskou.