Co jste říkal na „rozhovor“ pana Aylwarda, ve kterém se vyhýbal odpovědím na otázky ohledně Tchaj-wanu, o čem to podle vás svědčí?
Když jsem ten záznam viděl, tak jsem nevěřil vlastním očím. Ne nadarmo se teď říká, že by se WHO jako světová zdravotnická organizace měla přejmenovat na „ČHO“, tedy Čínskou zdravotnickou organizaci. Jeho reakce byla naprosto ostudná. Ten člověk by měl být z WHO okamžitě vyhozen za neobjektivitu.
Vrcholní představitelé WHO tvrdí, že otázka členství Tchaj-wanu v této organizaci není na nich, ale na členských státech. Jaký je k tomu váš postoj, případně europoslanců, se kterými jste o problému hovořil?
WHO se v tomto případě chová alibisticky, kdyby tohle mělo platit, dávno už třeba mohli podobné hlasování umožnit. Jinak postoj můj a mnoha dalších kolegů jsme dali jasně vědět otevřeným dopisem organizaci, kdy žádáme přijetí Tchaj-wanu.
WHO tvrdí, že s tchajwanskými odborníky spolupracuje na výměně informací, je to však opravdu plnohodnotné, je to vůbec možné, když země není členem organizace?
V žádném případě není. Tyto informace navíc začali vyměňovat velmi pozdě. Celkově k určité výměně informací dochází předně proto, že to Tchaj-wan nevzdal a prostě je posílá. Že toto ale není plnohodnotné spojenectví, musí být jasné úplně každému. Externista nikdy nemá stejný přístup jako interní člen.
Je právě Tchaj-wan možné brát jako příklad, jak zvládnout současnou pandemii koronaviru? Ani v České republice se, zdá se, tímto směrem příliš neobracíme...
Jako jeden z příkladů určitě, protože nakažených tam stále mají v přepočtu na milion obyvatel jen 17, což je naprosto nejméně z vyspělých států. Méně mají jen nějaké ostrovy a pak státy, kde jsou z různých důvodů vážné pochybnosti o poskytovaných číslech. Konkrétně má mít třeba Súdán jen celkově 29 nakažených (přepočet na milion obyvatel 0,7 případu), Libye 26 (přepočet 4), Bangladéš 1 012 (přepočet 6) nebo Indie 10 541 (8 nakažených na milion obyvatel). V těchto státech je předně problém s dostatečným testováním.
Z jakých dalších zemí by se mohl vzít příklad? Jaká konkrétní opatření považujete za dobrá?
Krizi dobře zvládá i třeba Singapur, Jižní Korea nebo Japonsko. Každá země má něco a nemyslím, že jde udělat jeden univerzální postup. Obecně se ale osvědčuje: testovat, podporovat domácí výrobu ochranných prostředků (roušky, dezinfekce…), ty poskytovat obyvatelům, izolovat jen ty skutečně ohrožené a důsledně hlídat lidi v karanténě, omezit mezinárodní cestování, dobře komunikovat s veřejností a nechat rozhodovat skutečné experty na problematiku z více oblastí. Velmi se osvědčuje také ještě kontrolní měření teplot.
Česká vláda se mnohokrát chlubila úžasnými dodávkami ochranných pomůcek z Číny. Jak to podle vás je, bylo to dar od přátel, nebo tvrdý byznys?
Jednoznačně to druhé, za vše jsme totiž draze platili a kvalita v mnoha případech neodpovídala ceně. V některých zemích proto i zásilky nakonec vůbec nepoužili. Nejextrémnější to bylo v Belgii, kde šlo hned o 3 miliony respirátorů. Stahovalo se ale také ve Španělsku, v Turecku nebo v Nizozemí. Skutečný dar dal v úvodu zmiňovaný Tchaj-wan, který nejpostiženějším zemím daroval 10 milionů respirátorů. Přímo České republice Tchaj-wan daroval i 25 plicních ventilátorů a 100 zdravotnických ochranných masek s vysokou antivirovou ochranou.
Více zde.