Izrael v sobotu 7. října prožil jeden z nejčernějších dní své historie. Teroristé z radikálního hnutí Hamás povraždili na 1400 lidí a unesli téměř 200 dalších osob. Jednalo se o odporný čin, který se rozsahem a brutalitou dá srovnat s tím, co páchali teroristé z Islámského státu.
Chtělo se mi plakat, když jsem viděl obrázky upálených izraelských žen a dětí, které nám promítali v Evropském parlamentu. Hamás vsázel na to, že Izrael záběry světu neukáže a svět jeho brutalitu neuvidí. To se ale přepočítal. Demokratický svět okamžitě brutální útok odsoudil. V Evropském parlamentu jsme v polovině října odhlasovali rezoluci odsuzující útoky palestinského radikálního hnutí Hamás na Izrael a uznali jsme právo Izraele na sebeobranu. Vedle toho jsme souhlasili s potřebou posílit humanitární pomoc Pásmu Gazy, kde se nacházejí přes dva miliony Palestinců. Posílejme humanitární pomoc, jako jsou léky, jídlo či ošacení, ale finance ne. Ty končí v rukou teroristů z Hamásu, kteří za ně pořizují zbraně. K obyčejným Palestincům se nedostanou. Za Evropskou lidovou stranu (EPP Group in the EP) to rozhodně neschvalujeme!
Rezoluce OSN
Nepříjemně mě překvapilo, když Valné shromáždění OSN na konci října přijalo rezoluci vyzývající k humanitárnímu příměří ve válce mezi teroristickým palestinským hnutím Hamás a Izraelem. Česká republika spolu s dalšími 13 státy hlasovala proti. V rezoluci chyběl požadavek na propuštění rukojmích nebo odsouzení útoku Hamásu ze soboty 7. října. Nepochopitelně to podpořily i státy jako Francie či Švýcarsko. Zdá se, že některým zemím je počínání teroristů z Hamásu lhostejné, hlavně že se tak neděje v jejich zemi. Západ dlouhodobě ukazuje, že mu chybí lídři, kteří by se nebáli bránit základní hodnoty státu. Oceňuji proto postoj České republiky, která podporuje Izrael ve snaze zničit teroristické hnutí Hamás. Pokud by Izrael k ofenzivě v Pásmu Gazy nepřistoupil, Hamás by to ještě posílilo. S teroristy se prostě nevyjednává.
Více zde.