Jihočeský kraj se nachází mezi Rakouskem a Německem. Je tato pozice pro kraj výhodná nebo vidíte spíš nějaké nevýhody? 
Je to jednoznačně výhoda, a ne malá. Já sám pocházím od hranic, mám to zhruba 20 minut cesty do Rakouska, už odmalička jsem tak vnímal potenciál sousedství, který byl v minulém století bohužel opakovaně násilně narušen. Teď už se ale opět nacházíme ve fázi, kdy můžeme začít „stavět mosty“. Snažím se o to i mimo politiku, na hranicích pořádáme například různá setkání s tamními rodáky. Nicméně to, že se zde můžeme vzájemně obohacovat, mi přijde zásadní. Proto jsem i kandidoval s cílem oživit vztahy s našimi sousedy z Bavorska a Horního a Dolního Rakouska. Ty tu sice dříve byly budovány, ale v posledních letech trochu usnuly a přesouvaly se směrem na východ.

Vnímáte ze strany Rakouska a Německa poptávku po navazování přeshraničních vztahů?
Vnímám ji velmi silně. K našim sousedům bývám často zván a já naopak své kolegy ze zahraničí zvu k nám. Pro konkrétní projekty, které pak spolu tvoříme, je budování osobních vztahů důležité. Deklarovaná spolupráce musí mít ideálně nějaký obsah. A kde je vůle, tam je cesta. A tady je ta vůle obrovská.

Můžete zmínit konkrétní oblasti, ve kterých s příhraničními sousedy spolupracujete? 
Já mám v gesci životní prostředí, regionální rozvoj a cestovní ruch. Spolupráce je možná ve všech těchto oblastech. Zastavím se u cestovního ruchu, protože zrovna před pár dny na můj návrh zastupitelstvo Jihočeského kraje schválilo, že jdeme do přeshraničního projektu, který se bude věnovat drobným venkovským památkám. Na jihočeské straně vybereme pět malých památek, jako jsou mlýny, fary a podobně, pět památek vyberou kolegové z Horního Rakouska a potom se je pokusíme vzájemně co nejvíce propagovat, aby mohli lidé cestovat, poznávat všech deset památek dohromady a potkávat se. Přijde mi zásadní, abychom vytvářeli
příležitosti k setkávání lidí, odpadávají pak všechny různé předsudky. Alespoň taková je moje zkušenost.

Více zde.