KOMENTÁŘ Ondřeje Benešíka - Jejich slibně rozjetou kariéru násilně ukončili. Lékaři, právníci, inženýři i učitelé náhle skončili v továrnách u pásů a na stavbách. Inteligence, která nebyla k poúnorovému režimu loajální, náhle opustila státní správu, do níž nastoupili prověření dělníci. Právě před 70 lety 25. června 1951 komunisté spustili Akci 77 či 77 tisíc do výroby. Noví vládci se rozhodli vypořádat s částí střední třídy a zbytečné úředníky poslali na práci do průmyslu, který se měl potýkat s nedostatkem sil. Poté, co bolševici znárodněním zlikvidovali živnostníky a zemědělce, zničili lidské osudy i úředníkům.
Vzdělaný člověk se zrůdnému režimu nehodil. V módě byl na počátku padesátých let proškolený úderník plnící normu na 500 procent. A tak se i ředitelé podniků proměnili v dělníky a naopak z továren do státní správy putovali uvědomělí soudruzi na vysoké pozice. Obě skupiny neměli na nová zařazení vzdělání či kvalifikaci, a tak Akce 77 tisíc do výroby, občas označovaná jako 77 500, neměla naději na úspěch. Každopádně komunisté na klíčová místa upřednostnili neschopné před opravdovými odborníky.
Pane doktore, vezu vám písek, pane inženýre, podejte mně cihlu
Nedostatek pracovních sil především v těžkém a zbrojním průmyslu skutečně existoval, akce však byla především politicky motivovaná. Komunisté chtěli odstranit z úředních míst lidi vnímané režimem jako nepřátelské. Úředníci měli být vyřazeni ze svých původních profesí, sžít se s dělnickou třídou a stát se její součástí. Jednalo se o součást širšího úsilí KSČ o přetvoření společnosti. Cílem bylo rozbít „staré elity“, zlikvidovat starou inteligenci a vytvořit novou společnost v čele s elitami novými, pocházejícími z řad dělnické třídy. Na celé věci bylo vtipné, že samotní dělníci se do vyšších pozic příliš nehrnuli a neměli velký zájem dále studovat či vykonávat nějakou jinou práci než tu, na niž byli dosud zvyklí.
Více zde.