Jeho hodnocení je naprosto jasné. Historik Jiří Mihola bitvu na Bílé hoře, jež vypukla před pravým polednem 8. listopadu 1620, považuje za šarvátku. „Trvala asi půldruhé hodiny, a tak z časového hlediska i z hlediska průběhu ji hodnotíme jako šarvátku, která se odehrála v sychravém listopadovém dni. S nejkrvavějšími bitvami, jako byla například bitva u Jankova 1645, se nedá srovnat,“ tvrdí lidovecký poslanec, který bitvu považuje za významný mezník. „Ale nezjednodušujme ji do útrpných klišé o porobě národa, konci samostatnosti české, jako by nás v případě jiného vývoje čekaly jen samé pohodové varianty,“ vyvrací zažité mýty o bitvě, v níž proti sobě, v níž proti sobě stanula česká stavovská armáda a na katolické straně se spojila císařská armáda řízená generálem Karlem Bonaventurou Buquoyem s vojskem Katolické ligy vedeným bavorským vévodou Maxmiliánem Bavorským.
Expert na raný novověk v rozhovoru pro EuroZprávy.cz upozorňuje, že v jejich průběhu došlo k řadě zvláštním zmatkům. „V jednom z nich mušketýři Thurnova pluku vystřelili místo na nepřítele do vzduchu, odhodili muškety a dali se na útěk, čímž způsobili ve stavovském vojsku nemalý chaos. Došlo tam také k řadě strategických podcenění ohledně přístupových cest a podobně,“ vysvětluje odborník na církevní dějiny, církevní řády i dějiny kultury
Historik působící na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vypráví, co se dělo bezprostředně po bitvě. Vyhladovělí vojáci císařské i bavorské armády, ale i zbytky stavovské armády se vrhli na opuštěné domy šlechticů a měšťanů, kteří utekli společně se zimním králem. „Rabovalo se mnoho dní a postupně začínalo být jedno, kdo byl s kým a na čem se podílel, ušetřeny nezůstaly ani paláce bohatých katolíků. Situace byla tak neúnosná, že nakonec Pražané vojákům raději platili dobrovolný tribut, než aby čelili dalšímu plenění a násilnostem,“ přibližuje atmosféru bývalý místopředseda KDU-ČSL, jehož k historii přivedlo právě studium bělohorských událostí.
Porážka měla neblahý vliv na českého zimního krále Fridricha Falckého. „Naložil, co uvezl a prchl. Stal se z něj psanec, byl pod říšskou klatbou, přišel o kurfiřtskou hodnost. Zemřel roku 1632 v Mohuči,“ konstatuje Jiří Mihola.
VOJSKU KROMĚ ŽOLDU CHYBĚLA I DUCHOVNÍ PODPORA
Pane doktore, můžeme bitvu na Bílé hoře považovat za pouhou šarvátku anebo zásadní střet, který ovlivnil české dějiny?
Bitva na Bílé hoře trvala asi půldruhé hodiny. Z časového hlediska i z hlediska průběhu ji hodnotíme jako šarvátku, která se odehrála v sychravém listopadovém dni. S nejkrvavějšími bitvami, jako byla například bitva u Jankova 1645, se nedá srovnat. Za normálních okolností by jedna takto svedená bitva asi nic nerozhodla, ale ona završila sérii neúspěchů českého stavovského povstání. Císařští vojáci získali Prahu a kdo ji dobyl, ovládl Čechy. Zimní král prchl a pak už šlo jen o to, zpacifikovat zbytky odporu v českých zemích. Bílá hora je patrně nejznámější bitvou našich dějin ne kvůli vlastnímu průběhu, ale spíše kvůli pobělohorskému období, pobělohorské rekatolizaci. Ta rezonovala v 19. století, při vzniku Československa a taky za komunistické totality jako pobělohorské TEMNO.
Co vlastně zapříčinilo její vypuknutí a kdo proti sobě bojoval? Kolik mužů čítala jednotlivá vojska?
V listopadu, v nevlídném počasí a při obranném postavení stavovské armády by se normálně nikomu bojovat nechtělo. Na katolické straně se spojila císařská armáda řízená generálem Karlem Bonaventurou Buquoyem s vojskem Katolické ligy vedeným bavorským vévodou Maxmiliánem Bavorským. Počty nejsou úplně nejpodstatnější. Převahu kolem 30 tisíc vojáků měla císařsko-ligistická formace, na straně českých nekatolických stavů stálo přes 20 tisíc vojáků, kteří ale měli zase výhodnější postavení „na kopci“. Čísla se v různých pramenech liší.
Proč bitva, o níž se neustále mluví, trvala necelé dvě hodiny?
Fáze bitvy krásně zachycují čtyři olejomalby, které lze v originále vidět v sakristii kostela S. Maria della Vitoria v Říme, což je kostel karmelitánů. Po úvodním „oťukávání“ došlo k několika zvláštním zmatkům. V jednom z nich mušketýři Thurnova křídla vystřelili místo na nepřítele do vzduchu, odhodili muškety a dali se na útěk, čímž způsobili ve stavovském vojsku nemalý chaos. Došlo tam také k řadě strategických podcenění ohledně přístupových cest a podobě. Přesto se nedá říct, že by stavovské vojsko nemělo šanci. Vojáci, v tehdejší době již žoldnéři, však nebyli zaplaceni, měli mizerné zázemí, nevíme nic o tom, že by je povzbuzovali duchovní, což bylo důležitější, než si dnes dovedeme připustit.
A co císařská strana?
Ani císařským se do boje příliš nechtělo. Generál Buquoy byl paralyzován, ve střetnutí u Rakovníka ho odražená kule z muškety zasáhla do stehna, přičemž mu „o žalud oudu přirozeného zavadila.“ Bitvu pak musel řídit místo z koně z kočáru. Na rozdíl od českých stavů však císařští i vojáci katolické ligy duchovní měli. Zajímavá je zvláště postava bosého karmelitána Dominika a Jesu Maria, který vyzýval k odplatě za pohanění nevelkého obrazu Panny Marie Strakonické, které nepřátelé vypíchali oči. Bitevní heslo katolické strany znělo Sancta Maria.
VYHLADOVĚLÉ ARMÁDY RABOVALY OPUŠTĚNÉ DOMY
Můžete popsat, jaká byla před vypuknutím stavovského povstání politická a náboženská situace v českých zemích i ve střední Evropě?
České země poznamenala česká reformace (husitství), v 16. století evropská reformace, která znamenala rozdělení západního křesťanstva. Po Evropě se rozšířilo Lutherovo učení (augšpurské vyznání), kalvinismus (helvétská víra) a další. V říši vznikly dvě hlavní formace – protestantská unie (1608), následně katolická liga (1609) – obě pro obhajobu svých zájmů, obrany svých měst aj. Druhá polovina 16. století je pro řadu zemí Evropy éra náboženských válek a ty v 17. století pokračovaly.
Můžeme tedy vnímat třicetiletou válku jako náboženský konflikt?
Zpočátku měla charakter náboženského konfliktu, zjednodušeně řečeno, stáli proti sobě katolíci a nekatolíci. V dalších fázích ale jednoznačně převážily mocenské motivace nad náboženstvím. Dokládají to spojenectví katolíků a nekatolíků v rámci své věci, svých cílů. Ústředním nepřítelem katolické Francie byli katoličtí Habsburkové. Poslední, nejdelší fázi války nazýváme švédsko – francouzskou, protože se tyto mocnosti proti Habsburkům spojily.
Jak se povstání vyvíjelo po vojenské a politické stránce?
Velmi krátce a zjednodušeně: české stavovské povstání se opíralo o řadu očekávání, která se však nenaplnila. Povstalcům bylo jasné, že zůstat v izolaci znamená neúspěch. Defenestrace na počátku stavovského povstání se stala rozbuškou první evropské války, ale očekávaná zahraniční pomoc se nekonala anebo jen minimálně . Podpůrné proklamace nestačily. Přes nepřipravenost druhé strany nedošlo hned na začátku k rozhodujícímu posunu. Naopak. Vůdčí osobnost moravských nekatolíků Karel Starší ze Žerotína označil povstání jako bezprávný akt, rebelii a nepodpořil ho. Morava zůstala až do jara roku 1619 neutrální, pozdější připojení k povstání už to nezachránilo. Luteránské Sasko vnímalo kalvinistu Fridricha Falckého jako horší variantu, než katolického císaře a také stavy nepodpořilo. Chyběly finance, chyběla lepší koncepce, chyběl moment překvapení i rozhodnutí.
Více zde.