„Ve školách málo připravujeme děti na to, aby byly ve světě samy za sebe, a velmi silně se to projeví právě v krizových situacích, kterou je například smrt, ať už jde o sebevraždu spolužáka, tragickou nehodu nebo smrt rodiče či jiného blízkého člověka,“ řekl na úvod kulatého stolu poslanec Jiří Vojáček za KDU-ČSL.
„Škola a pedagogové v takové situaci nemohou zůstat sami. Potřebujeme jasné metodické rámce, odbornou podporu a odvahu téma smrti otevírat.“

Silným momentem setkání byla vystoupení dvou studentek, které reprezentovaly hlas mladé generace. „Ticho nás nechrání," zaznělo v příspěvku 14leté studentky Anny Julie Staníčkové, která ve svém příspěvku upozornila na potřebu otevřenosti. 16letá gymnazistka Ester Stretti na ni navázala a připojila užitečné srovnání. „Smrt je součástí života stejně jako porod, tak proč bychom se o ní neměli ve škole bavit," upozornila.

Na rostoucí závažnost tématu upozornila data prezentovaná dalšími odborníky, kteří přijali pozvání ke kulatému stolu: vrchní ředitel sekce dětí a mládeže MŠMT ČR Jan Mareš, Laura Juríková z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ), Simona Hoskovcová z Policejního prezidia Policie ČR. Dle NÚDZ je sebevražda dlouhodobě druhou nejčastější příčinou úmrtí u mladých lidí, přičemž dospívající patří mezi nejrizikovější skupiny. Zásadní je i fakt, že až 70 % rodičů o sebevražedných myšlenkách svých dětí nevědělo.

„Jedna sebevražda zasáhne v průměru až 136 lidí v okolí. Dopady jsou hluboké a dlouhodobé – na spolužáky, učitele i celé komunity,“ zaznělo během odborného bloku. V druhé části setkání se přítomní zástupci poskytovatelů krizové intervence, prevence, či péče o pozůstalé ve FN Motol Homolka, Cesta domů, Mobilní hospic Strom života a SEMIRAMIS shodli na tom, že truchlení navíc nekončí za pár dní, trvá měsíce a vyžaduje dlouhodobou podporu. Klíčovou roli proto hraje tzv. whole-school approach. Izolovaná nebo jednorázová řešení nefungují. Klíčem je systematický a dlouhodobý přístup na úrovni celé školy. Tedy komplexní přístup zahrnující prevenci, která probíhá-li pravidelně, je potřeba intervence i její dopad snazší a větší, a následně může rychleji dojít k obnově bezpečí za pomoci následné péče (postvence).

O nutnosti změny přístupu přímo ve školách hovořila také Sylvie Stretti z Poradny VIGVAM. „Nestačí mít krizový plán v šuplíku. Škola musí vědět, jak s ním pracovat, jak ho aktivovat, kdo za co odpovídá a kdy přizvat externí odborníky," doplnila k praktické rovině podpory škol Sylvie Stretti.

Debata se dotkla také způsobu, jakým je téma smrti zpracováváno ve veřejném prostoru a jakou roli v tom hrají média. Účastníci se shodli na potřebě posilovat duševní gramotnost dětí a mladých lidí, systematicky rozvíjet vzdělávání pedagogů a zavádět jasné, srozumitelné standardy a postupy pro práci škol v těchto situacích.

Na závěr poslanec Jiří Vojáček shrnul setkání: „Pokud má škola dobře nastavené procesy a umí pracovat s krizovým plánem, může zásadně ovlivnit, jak děti zvládají truchlení a náročné životní situace spojené se smrtí.“ Podle něj právě připravenost a systematický přístup škol hrají klíčovou roli v tom, jak mladí lidé dokážou těžké zkušenosti zpracovat.