Z dat Českého statistického úřadu vyplývá, že ženy jsou v České republice odměňovány v průměru o 17,7 % nižšími mzdami než muži, aniž by pro to existoval jakýkoli legitimní důvod. Tuto ostudu a nespravedlnost napraví nová evropská směrnice, kterou se naší vládě podařilo vyjednat během českého předsednictví Radě EU.

Zákon říká, že za stejnou práci stejné hodnoty náleží stejná odměna všem, kdo danou práci u zaměstnavatele vykonávají. Rozdíly jsou připuštěny jen na základě objektivních nediskriminačních kritérií, např. rozdílných pracovních podmínek nebo dosahovaných pracovních výkonů. V praxi jsou ale ženy v oblasti odměňování stále významně diskriminovány. Dochází tedy k porušování zákona, ale i morálního přístupu k zaměstnancům. Lidovci se rozhodli tuto dávnou nespravedlnost vyřešit.

Nejde totiž jen o vzletné ideje. Nižší odměňování žen má mnoho praktických důsledků, které si lidé často neuvědomují. Ženy mají kvůli menším platům nižší důchody a matky samoživitelky mají méně peněz na výchovu dětí. Je s podivem, že ženy, které stály v čele resortu práce v uplynulých letech, jako Michaela Marksová-Tominová nebo Jana Maláčová, neudělaly pro nápravu této nespravedlnosti vůbec nic.

Problém tedy vyřešil až Marian Jurečka. Konkrétně představil tři opatření, která nespravedlnost narovnají. Za prvé výslovně zakazuje smluvní doložky ohledně mlčenlivosti o odměňování. Zaměstnanci tak nebudou mít zákaz mluvit o výši své výplaty. Za druhé zavádí povinnost zaměstnavatelů uvádět v pracovních inzerátech rozpětí mzdy, jak se ostatně často děje již nyní. A za třetí ukládá zaměstnavatelům povinnost mít vypracovaná pravidla pro určování mzdy na jednotlivých srovnatelných pozicích. Konkrétní nastavení povinností bude ale do přijetí zákona ještě upřesněno.

Často se v souvislosti s přijetím směrnice mluví o tom, že zaměstnanci budou mít nárok na to zjistit, kolik přesně kdo ve firmě vydělává. To ale jednoduše není pravda. Daný pracovník dostane pouze informaci ohledně toho, kolik na dané pozici v průměru vydělávají ženy a kolik v průměru muži. Nebude tedy možné zjistit data o konkrétním člověku, ale pouze průměrná data o srovnatelné pozici v rámci dané firmy.

Firmám tak vznikne povinnost poskytovat státu informace o mzdách. Pokud má společnost alespoň 250 zaměstnanců, musí tak od 7. června 2027 (tedy do roka od uplynutí transpoziční lhůty) činit každoročně. Zaměstnavatelé, kteří mají 150 až 249 zaměstnanců, musí povinnost splnit ve stejné lhůtě, avšak následně reportovat pouze každé tři roky. Firmy se 100 až 149 zaměstnanci mají lhůtu k prvnímu reportování stanovenou do 7. června 2031 a poté taktéž každé tři roky. Zaměstnavatelů s méně než 100 zaměstnanci se povinnost týkat nebude.

A co když daná firma povinnosti nesplní? Jednoduše dostane pokutu od inspekce práce a bude muset rozdíl v platu dorovnat. Díky této v podstatě velmi jednoduché směrnici tedy ženy jednoduše zjistí, zda jsou diskriminovány a bude pro ně snazší se domoci nápravy. Přitom nedojde k ohrožení soukromých informací kohokoli jiného. Za stejnou práci si lidé zaslouží stejnou odměnu, bez ohledu na pohlaví.