Zkusme začít tím, co nejzásadnějšího jste v uplynulém období ve vaší obci řešili, co se hlavně povedlo?
Před zhruba 3 lety, když naplno probíhala kůrovcová kalamita a na trhu byl přebytek dřeva, tak jsme diskutovali v obci, jak tu situaci řešit. Máme zhruba 20 hektarů obecního lesa.  A už tehdy naši občané měli zájem o palivo. Ovšem třeba senioři už nemohou jednoduše zajet do lesa a sami si dřevo zpracovat. Tak jsme přemýšleli, jak to našim lidem ulehčit. Nakonec se nám povedlo získat seriózního dodavatele, který nám zajistil stroj – mobilní štípačku dřeva, která přijede k hromadě kulatiny a dokáže ji pořezat a naštípat na libovolně velká polena podle toho, jak dotyčný potřebuje. Máme také obecní traktor i nosič kontejnerů. Takže občanům dokážeme dřevo dovést jen za mírný provozní poplatek, tedy za velmi přívětivou cenu, až před dům. Pro ilustraci, když máme zpracovávací období, tak denně děláme třeba 15 valníků dřeva, které dovezeme občanům. Vloni jsme takto dovezli dříví třeba 50 domácnostem z celkem 160 čísel popisných, které máme. Každý má možnost. Teď tento projekt děláme již 3. sezónu a počítám, že zájem ještě poroste.
 


Tak mě tak napadá, když lidé přecházejí k vytápění dřevem, zda se nezhoršil třeba vzduch ve vaší obci.
Jsme menší obec a tady u nás se vždy hodně topilo dřevem. Další k tuhým palivům přeházejí, ale to by se dělo stejně. Nemyslím, že se nějak znatelně zhoršil vzduch v naší obci. Nejhorší by bylo, kdyby lidé topili různými odpady a nekvalitními materiály, což se snažíme hlídat. Navíc většina domácností již vyměnila staré kotle za moderní, kde pokud topí kvalitním palivem, není ani poznat, že se kouří z komína.
Ještě k tomu dřevu. Myslíme i na budoucnost a obecní lesy se snažíme hospodárně využít i jinak. Pozvali jsme mobilní katr, který nám nařezal cca 50 kubíků kvalitního stavebního dřeva do zásoby. To teď využíváme pro zvelebování obce, např. na výrobu nových laviček.
 
Co jste tedy ještě v uplynulé období řešili?
Jsme malá obec, ale snažíme se, aby tady vše bylo, abychom našim lidem nabídli alespoň základ služeb.  Udržujeme například obchod s potravinami a smíšeným zbožím, který sice má provozovatele, ale je v naší budově. Obchod nedotujeme, ale podporujeme jeho rozvoj, například vybavení.
Aktuálně řešíme otázku energetiky. Chceme umístit fotovoltaiku na střechy vytipovaných obecních budov a kombinovat to s tepelnými čerpadly.  
Naše obec také provozuje čistírnu odpadních vod a kanalizaci. Jsou to sice starosti, ale můžeme díky tomu ovlivnit ceny pro naše obyvatele.  Dokázali jsme také zachovat poštovní služby, to u nás vždy bylo. Po domluvě s Českou poštou provozujeme poštu v režimu Partner, funguje i jako trafika-papírnictví. Teď tam přesuneme i obecní pokladnu, lidé tak mohou využít platební terminál a platit obecní poplatky pohodlně a na jednom místě. Navíc pošta má otevřeno každý pracovní den. Poštu zajišťuje šikovná a ochotná paní, které místní lidé věří, což je hodně důležité. V Předhradí máme také restauraci, kterou obec vlastní a soukromě ji provozuje šikovná a pracovitá paní hostinská. V naší malé obci máme dokonce i mateřskou školu, což je hodně důležité pro pracující rodiče. Snažíme se ji nejen udržet, ale i rozvíjet. Přibývá nám totiž dětí i celkově obyvatel, což je dobře. Školku už máme naplněnou, takže jednáme o navýšení kapacit. Do budoucna zvažujeme i stavební rozšíření.
Naše obec také vlastní 15 bytů, které neprivatizujeme, naopak uvažujeme o vybudování dalších, protože je o toto bydlení velký zájem. Přednostně je obsazujeme našimi občany a zranitelnými skupinami, jako jsou maminky s dětmi, osamělí senioři, nebo i invalidé. Máme tam totiž díky evropským dotacím i několik speciálně upravených bytů.
 
Jak byste představil vaši obec? Na co byste třeba pozval přespolní?
Máme opravdu bohatou historii. Kousek pod námi je krásný hrad Rychmburk, který byl založen počátkem 13. století a následně renesančně a barokně přestavěn. Tak vlastně vznikl i název naší obce – před hradem, protože ležíme nad hradem ještě více na kopci. Do budoucna se možná i vrátíme k historickému názvu a statutu naší obce – městys Rychmburk. Na hradě původně sídlila pobytová sociální služba – Domov na cestě – pro osoby chronicky psychicky nemocné. Tamní prostory ale nebyly vyhovující, takže ve spolupráci s krajem, zejména s lidoveckým náměstkem hejtmana Romanem Línkem, se podařilo změnit poslání hradu a otevřít jej veřejnosti. Spolupracujeme i s naším radním pro sociální oblast Pavlem Šotolou, kterému se podařilo službu transformovat. Kraj na našich pozemcích v obci vybudoval dvě budovy, kde nyní funguje moderní pobytová služba – lidé tam mohou žít v samostatných domácnostech. Hrad Rychmburk je tak nyní relativně nově otevřený pro veřejnost. Je tam pěkná expozice, letní kino, nyní řešíme i rozšíření tamního parkování a zajištění dopravy na toto krásné místo.  Každé léto tam pořádáme Rychmburské hradní slavnosti, kam můžu všechny pozvat – na hudbu, atrakce pro děti, ukázky šermu, divadlo, stánky atd.
Jinak mě těší i to, že Předhradí lidé považují za dobrou adresu pro trvalé bydlení, což dokládá i to, že v obci máme prakticky všechny domy obsazené. Neslouží jen na rekreaci, jak to někdy bývá. Pomáhá tomu i náš celkem rušný společenský život.  Je to i díky místním aktivním spolkům, které se obec snaží podporovat – hasiči, svaz žen, spolek přátel Rychmburku, divadelní ochotníci – Heyduk, fotbalisté.
 
Určitě se potýkáte jako obec i s nějakými problémy.
I naše obec stárne, máme vyšší věkový průměr. Řešíme to tak, že máme 15 nových pozemků, které jsme zasíťovali a nabídli lidem. Už tam začínají stavět.
Problém je v našem regionu i se zdravotnictvím, protože Chrudimská nemocnice na tom není úplně skvěle, bohužel v tomto můžeme pouze apelovat na provozovatele nemocnice, tedy kraj, víc není v našich silách.  I praktických lékařů není příliš mnoho a když člověk hledá lékaře, je to problém. Do budoucna by bylo fajn mít lékaře třeba i v naší obci, to by byl pro místní myslím velký přínos.
Dlouhodobě se potýkáme s tím, že na to, kolik aktivit jako obec realizujeme, tak nám chybí větší rozpočtové příjmy, navíc když teď rostou ceny všeho. A proces dotačních žádostí je docela složitý, to by zasloužilo výrazně zjednodušit.  Musím ale ocenit spolupráci v rámci místní akční skupiny obcí – MASKA, ta u nás funguje hodně dobře a umožnuje nám to o EU i české dotace lépe žádat a potřebněji.
 
Co nárůst cen energií, jak to řeší obec. Už jsi zmiňoval dřevo, fotovoltaiku a tepelná čerpadla, co dále?
Teď jsme v rámci MASKY založili energetické společenství a odborníci do jara příštího roku zpracují energetickou koncepci pro obec i naše občany. Ovšem již letos na podzim společně plánujeme spustit energetické poradenství pro občany, kteří se budou moci poradit s odborníky, jak ušetřit na energiích a jak se zajistit do budoucna.  Čím dál větší problém je pro nás sucho. Jsme tak trochu ve srážkovém stínu, vysychají říčky, usychá zeleň. Jdeme tedy podobnou cestou jako u energií, řešíme možnosti chytání vody do nádrží, máme několik rybníků v okolí, které budeme odbahňovat. Změnili jsme i údržbu zeleně, prakticky teď nesekáme, jinak to hned vše uschne.  
 
Co ještě plánujete do budoucna když znovu uspějete ve volbách?
Již jsem zmínil školku a energetiku. Teď plánujeme i cyklostezku do Skutče. Tam se trochu potýkáme se složitým jednáním s některými vlastníky, kteří většinou ani nevědí kde jejich pozemky leží a spíše je spekulativně nakoupí a nebo zdědí.
 
Jsi dlouholetým členem strany, opět vedeš kandidátku do voleb. Co to jsou pro tebe lidovecké hodnoty? Čeho bychom se měli držet?  
Vždy si představuji, že lidovec je jako ten sedlák, který přemýšlí rozumně, s předstihem, šetrně i vůči přírodě. Naše role by měla být rozumová, lidovectví by mělo být pevné, ukotvené, jasné. Mám na mysli přirozené státotvorné hodnoty, jako je rodina, lidskost, péče, zdravý rozum. Lidovectví je podle mě i určitý konzervatismus, jsme hrází vůči bláznivým nápadům, ale neznamená to držet se pořád starého.
 
Proč ty konkrétně jsi lidovcem?
Jednoduše protože je to nejblíže mým osobním hodnotám, názorům a přesvědčení.
 
Jak vlastně během funkčního období komunikuješ s občany?  Předpokládám, že zásadní na malé obci je hlavně osobní kontakt.
Samozřejmě ano, osobní kontakt je zásadní. Ale i komunikace se dost posunula, máme nejen moderní rozhlas, ale i obecní Facebook stránky a dokonce i obecní mobilní aplikaci, kterou jsme si pořídili díky dotacím. Aplikace nám dělá velkou službu, lidé jejím prostřednictvím získávají nejen aktuální informace o dění v obci, chodí jim pozvánky, ale nahlašují díky ní i problémy, třeba černou skládku – mohou i anonymně, můžeme je i varovat v krizových situacích. Kdo nemá chytrý telefon, chodí mu sms.
 
Blíží se volby, ty jsi již třikrát volebním testem úspěšně prošel. Budeš dělat nějakou volební kampaň,  nebo spoléháš na to, že voliči ocení tvou práci za těch 12, kdy jsi starostou?
Kampaň se musí dělat celé 4 roky, to je jasné. Nicméně před volbami je třeba možná o něco více komunikovat všemi směry, ale i naslouchat, a to vše se snažit společně přetavit v plány a další období. Budeme proto samozřejmě zveřejnovat kandidátky, a zvažujeme i distribuovat letáčky se souhrnem toho co se podařilo a s jasnou a realistickou vizí do budoucna.
 
Co je podle tebe pro úspěšného starostu nejdůležitější?
Je to určitě psychická ale i fyzická odolnost, pořád někde lítáte, víkendy-nevíkendy. Podpora a pochopení rodiny, to je strašně důležité. Člověk musí být permanentně připraven v podstatě na vše, jsi vlastně pořád v práci. Starosta musí být také připraven nést odpovědnost za rozhodnutí a nést to riziko, které může někdy nastat. Je naprosto nezbytné umět dobře komunikovat, protože s každým je to jiné. A hlavně vás to musí bavit, nejde to dělat jen jako práci. Ani výkon na 100 % vlastně v tomto případě nestačí.
 
Co ti dodává motivaci?
Když se něco povede konkrétního, když můžeme někomu či něčemu dobrému pomoci. Takže mě vlastně motivuje, když jsou občané spokojení. A samozřejmě k tomu ale potřebuji také podporu mé skvělé rodiny.
 
Profil Zdeňka Mikšovského:
Zdeněk Mikšovský (39) je od roku 2010 starostou obce Předhradí u Skutče. Má dvě malé děti. Jeho koníčkem je kromě obce a rodiny také zahrada.

Za rozhovor děkuje Petr Kopáček