Můžeme říct, zda je z hlediska úrazů nebezpečnější období zimy, kdy všichni vyrazí na lyže, anebo naopak léto?
Takhle se to asi říct nedá. V zimě je to nicméně téměř vždy nějaké uklouznutí nebo pád na lyžích. Během léta je ta rozmanitost mnohem větší, protože těch aktivit je více. Z hlediska frekvence je léto asi horší než zima.
 
Znamená to, že nemáte rutinní práci, když přijde pokaždé jiný úraz?
V medicíně má člověk určitou rutinu v tom smyslu, že musí mít nějaké zajeté postupy. Medicína je ale zároveň i trochu uměním, takže pořád vídáme nové věci a musíme být ve střehu. Myslím, že je to i o zdravé pokoře. Člověk by nikdy neměl mít pocit, že už všechno viděl, všechno zažil a už ho nic nemůže překvapit.
 
Lékařem jste již přes dvacet let. Stále vás to baví?
Určitě. Nedokážu si představit, že bych medicínu opustil, pokud by mi nebyla nějakým způsobem sebrána osudem. Toho, že mohu dělat profesi lékaře, si moc vážím. Speciálně ortopedie mě velmi baví a naplňuje. Ono to nakonec není jen o té medicíně, ale také o kontaktu s lidmi, který mám rád. Je fajn, že si člověk může s pacienty popovídat, a mnohdy nejen o jejich zdravotních potížích.
 
To zní, jako byste byl ortoped psycholog.
Psycholog úplně ne. Jako ortoped však ošetřuji nejen sportovce s úrazy, ale také mnoho lidí seniorského věku, kteří mají různá degenerativní onemocnění, zejména artrózu a onemocnění páteře. To jsou pak lidé, kteří se k nám vracejí, a my jim ne vždy můžeme pomoci. Jsme velmi úspěšní například v léčbě artrózy nosných kloubů, kde dnes pomocí implementace umělých kloubů dokážeme účinně pomoci jak od bolesti, tak obnovit možnost pohybu. Třeba s těmi zády je to ale horší. Tam je to spíš o tom, že se nám ten pacient potřebuje svěřit třeba s tím, že ho trápí samota. Mnohdy je to tedy i trošičku psychologie. Ti lidé potřebují dobré slovo.
 
Zaznamenal jste v nedávné době velký úspěch s prosazením novely, která zásadním způsobem zjednoduší život lidem se ZTP. Jste spokojený s tím, jak to dopadlo?
Když poslanec předkládá nějakou novelu nebo nový zákon, je to poměrně složité, protože k tomu nemá ten aparát, který má ministerstvo. Z opozičních lavic se ty zákony vůbec prosazují velmi těžko. Já jsem překládal obě novely zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, které se týkají nejen průkazů ZTP, ale i příspěvku státu na některé pomůcky, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, např. nájezdové plošiny pro lidi s vozíkem. Podařilo se tak rozšířit spektrum osob, které mají na tyto pomůcky nárok, a zjednodušit obnovu průkazů ZTP, jejíž proces byl poměrně složitý. Dále se podařilo pomoci rodinám, které se starají o autistické blízké. Těm se poskytne příspěvek na motorové vozidlo, neboť se často jedná o děti, se kterými se kvůli hyperaktivitě a psychickým projevům nedá cestovat hromadnou dopravou. Rodiče tím byli často velmi poškozeni, protože neměli na auto peníze. Mám velkou radost, že se to podařilo.
 
Když se pak lékař jako vy vrátí z práce, jak relaxuje po těžkém dni?
Tím, že kombinuji politiku a medicínu, je to někdy složité, protože se často stane, že přijedu z Prahy v noci a druhý den jdu do práce. Já ale v podstatě trošku relaxuji i při té medicíně, protože v politice člověk často načerpá spoustu stresu a negativních emocí. V nemocnici na to rychle zapomenete, neboť jste v kontaktu s pacienty. Kromě toho si ale občas musím hlavu úplně vyčistit. Mám velmi rád jízdu na kole a muziku, takže si jdu občas s kytarou zazpívat. Samozřejmě také rád trávím čas se svou rodinou. Máme čtyři děti, takže je s nimi veselo.

Rozhovor si můžete poslechnout také jako podcast v našem pořadu Lidovci On Air. A to například přes aplikaci Spotify, Apple podcasts nebo Google podcasts.