Krajské, sněmovní, nebo komunální volby mají jedno společné – kandidáti musí mluvit s lidmi. A co si z rozhovorů v ulicích často odnáším? Zklamání, frustraci a rezignaci lidí na jakékoliv veřejné dění. A není divu, populistický marketing založený na strachu, závisti a dezinformacích jede na plné obrátky. V obcích a menších městech tuto rezignaci vnímám i mimo politiku – ubývá dobrovolníků, členů spolků i lidí ochotných udělat něco navíc, často ve volném čase a bez nároku na odměnu. A přesně v takovém okamžiku bychom měli nastoupit my – lidovci. Kdo jiný by měl všem ukázat, že politika není sprosté slovo spojené s kauzami, ale že je to především služba. Služba lidem a místu, ve kterém zrovna každý z nás působí. Že stačí dělat obyčejné každodenní věci a umět je správným způsobem komunikovat – ať už pracujeme na obecním úřadě, na radnici, nebo ve Sněmovně. Někdo možná řekne, že to nejde. Že se ze společnosti vytratila slušnost, spravedlnost a základní morální hodnoty. Zvlášť když z médií sledujeme každodenní pošlapávání demokracie ze strany stávajících vládních politiků. Ono to ale jde. Jako lidovci máme obrovský potenciál ukázat, že odvahu ke změnám máme. Stačí se opřít o silné osobnosti a pracovat na komunikaci. Ostatní se přidají. Tak do toho!