Nemyslím si, že kvůli jednotlivým, byť velmi těžkým osudům, bychom měli měnit obecná pravidla, na nichž stojí právní i společenský řád. Pokud se zásadní pojmy jako muž a žena stanou otázkou osobního prohlášení, riskujeme ztrátu jistoty, která je důležitá pro všechny ostatní. Zároveň si ale neidealizuji utrpení těch, kdo žijí v rozporu mezi tělem a vnitřním prožíváním. To není rozmar, ale hluboký konflikt, který vyžaduje odbornou, citlivou a dlouhodobou podporu. Proto věřím, že by do procesu změny pohlaví měli být pevně zapojeni lékaři a psychologové – ne jako překážka, ale jako záruka, že rozhodnutí je zralé, promyšlené a skutečně pomáhá. Za zcela zásadní považuji ochranu dětí a dospívajících. V období, kdy se identita teprve formuje, nesmí stát připustit nevratné kroky. Dítě potřebuje jistotu, ne možnost měnit samu podstatu svého těla podle proměnlivých pocitů. Změna pohlaví je vážná věc – a právě proto musí zůstat pod dohledem rozumu, odbornosti a odpovědnosti, ne momentální nálady společnosti.