Státní svátky pro mě nikdy nebyly jen „dny volna“. Když jsme prosadili, aby byl Velký pátek státním svátkem, nešlo o rozšiřování kalendáře, ale o návrat k evropské tradici, která umí dát význam zastavení.
Svátek má být časem, kdy člověk odloží každodenní povinnosti a věnuje se tomu, co má skutečnou hodnotu – rodině, přátelům, společnému prožitku. Je to příležitost k odpočinku, ale i k setkání a obnově vztahů, na které během pracovního roku často nezbývá prostor. Jsem přesvědčen, že svátky nejsou pro ekonomiku ztrátou. Naopak – mění její rytmus. Lidé cestují, navštěvují kulturní akce, tráví čas v restauracích, podporují služby a turistiku. Vzniká jiný druh produktivity – lidský, společenský i ekonomický. Národní svátky tak nejsou dnem, kdy země stojí, ale kdy dýchá jinak. Proto chci, aby státní svátky měly opravdový smysl a přinášely společnosti rovnováhu. Když se nepracuje, neznamená to, že se nic neděje – znamená to, že se děje něco jiného, často důležitějšího. Čas pro rodinu, pro společenství, pro radost i pro úctu k tomu, odkud přicházíme.